blog filmového magazínu FANTOM
„Francouzský film chcípá pod tíhou falešných legend.“ Tak to stálo napsáno velkými písmeny na titulní straně vysokonákladového kulturního týdeníku Arts, v polovině května roku 1957.[1] Autor: François Truffaut, 25 let, malý kriminálník, zběhlý voják, chronický knihomol a erotoman, filmový kritik, amatérský filmař. Pokud jde o obraz dějin francouzského filmu, ten, pokud nechcípá, pak dozajista praská pod falešnými legendami, a to už několik desítek let. Ta největší se ale naštěstí, konečně, začíná stále viditelněji drolit, a náhodou je to zrovna ta, která za svůj vznik a nebývale dlouhý život nevděčí nikomu tolik, jako Françoisi Truffautovi. Pohádka o tom, kterak francouzský film, až po krk uvízlý ve stojatých vodách...
Pohled na všechny aspekty dějin filmu v různých zemích a různých periodách podléhá neustálým proměnám a přehodnocování, což je naprosto přirozené. Čím to tedy je, že cinéma de qualité se udržela v hlavách filmovědné a kritické komunity v roli zlé macechy tak dlouho a pro mnohé bude dost těžké se s tímto obrazem rozloučit?
Jak známo z českých médií, které se o festival v Rotterdamu jinak nezajímají, jedním ze tří letošních vítězů se stal Môj pes Killer Miry Fornay. Vypravěčsky strohý a vizuálně pečlivě vystavěný (pohyblivé záběry, tlumené barvy, jarní světlo) film zaujal porotu v čele s čínským disidentem Ai Weiweiem hlavně svým tématem.
Štěpánka Ištvánková Hraný film: • Až vyjde měsíc – Wes Anderson Odlehčení roku s notnou dávkou puntičkářské vizuality. • Holy Motors – Leos Carax Merde! Sen o životě. Vizuálně aristokratická maska světa. • Divoká stvoření [...]
O třetím filmu portugalského režiséra.
Prahu navštíví jeden z nejvýznamnějších amerických filmařů současnosti.
Ve slovenských Piešťanech začne tento pátek 7. ročník mezinárodního filmového festivalu Cinematik, který patří k nejslibnějším akcím svého druhu ve středovýchodní Evropě.
Tkát příběhy z jemného vlákna vzpomínek, fantazií i skutečných zážitků je odedávna fascinující činnost. Tvorba, vyprávění, radost z možnosti nechat se unášet rytmem obrazů patří k obohacujícím zkušenostem mnoha civilizací. Pestrost slov, krása obrazů a harmonie zvuků jako určité vlastnosti plnohodnotného umění…
Zcela mimo dosah českých médií zůstala zpráva o smrti Stephena Dwoskina – zásadní postavy britské filmové avantgardy. Třiasedmdesátiletý Dwoskin zemřel na zástavu srdce 28. června v Londýně. K vlastní tvorbě ho nasměrovala zkušenost s newyorským undergroundem, zejména s filmy Mayi Deren, později Jacka Smitha.
