Mezinárodní porota nakonec vyhlásila nejlepším filmem Kůži (2011) Alexandry Moralesové, u níž ocenila „složitost vnímání minulosti a skutečnost, že upozorňuje na problém toho, že technologie, kterou používáme k zaznamenávání důležitých okamžiků a tváří, je nedokonalá a nespolehlivá“ (více o filmu na stránkách CAS FAMU: http://cas.famu.cz/?w=90). Zvláštní cenu si odnesl Martin Búřil za svůj MONOSKOP no. 3 (monkeyking legend), založený na důvtipném rozvíjení vizuality kontrolního obrazce v počítači, jímž animační program upozorňuje na chybějící data v animaci. Z původního nedostatku se stává konstrukční princip nového výtvarného řešení.

Všechny filmy byly standardně odpromítány v rámci večerní projekce ve filmovém sále. Jejich prezentace na PAF však zahrnovala i další formy: promítání v divadle nebo videoinstalaci v prostoru galerie. Různé způsoby předvádění odpovídají povaze děl, která nejsou určena striktně pro kino, ale naopak předpokládají volnější nakládání s pohyblivým obrazem. Zároveň tím organizátoři přehlídky vystihují dynamickou proměnu v současné audiovizi, při níž film opouští tradiční prostor kina a ten naopak může být „zabydlován“ jiným druhem představení. V rámci PAF například odehrál svůj koncert, zahrnutý do programového bloku Světlo a tma živé animace, kanadský hudebník Tim Hecker. Jeho zvukové kompozice vznikají v naprosté tmě sálu, tentokrát však filmového. Absence světla a obrazu umožňuje soustředit se na samotnou „epickou strukturu“ skladeb a rozšiřuje naši zkušenost, kterou máme s prostorem kina jako diváci. Tento prostor je na druhou stranu přetvářen skrze vypnutý projektor, jsa animován zvukem. Kina, čelící v digitální éře rapidnímu úbytku diváků, musejí hledat alternativní způsoby fungování. A nekomerční sféra, jakou představuje např. PAF, může významně přispět k nalezení vhodného modelu, jak dál v dnešní kultuře působit.

Pětileté trvání Jiných vizí vybízí k určitému bilancování. Organizátoři proto připravili výstavu, obnovující „paměť“ minulých ročníků skrze vybraná díla, zasazená do aktuálního galerijního uspořádání (autory výstavy jsou Tomáš Moravec a Matěj Al-Ali). Kromě toho vzniknul na platformě PAF, výzkumného projektu madiabaze.cz a olomoucké filmové vědy první díl Katalogu událostí českého pohyblivého obrazu, jímž se započíná odborné mapování této oblasti mezi lety 2000-2010. A to je další, neméně podstatný rozměr PAF: zatímco aktuální ročník Jiných vizí usiluje o prezentaci současných projevů v české animované tvorbě, přehlídka jako taková přesahuje svá časová omezení na daný ročník a soustředí se rovněž na shromažďování a vyhodnocování dat, spadajících již do historie. V tomto smyslu patří PAF v rámci filmových festivalů ke zcela ojedinělým.

Jan Křipač

[do_widget „Nejnovější příspěvky“]

Grand Prix AniFest 2010

ZRÁTY A NÁLEZY (Lost and Found), režie Philip Hunt (VB)

Cena v kategorii Krátký film do 5 minut

LIDSKÉ BYTOSTI (Human Beings), režie Mashaallah Mohammadi (Írán)

Cena v kategorii Krátký film od 5 do 15 minut

JOSKOVI ŠNECI (Joseph´s Snails), režie: Sophie Roze (Francie)

Cena v kategorii Krátký film od 15 do 60 minut

PSÍ HISTORIE (Dog´s Story), režie Břetislav Pojar (ČR)

Zvláštní uznání poroty v kategorii Krátký film od 15 do 60 minut

TEKUTÉ MÝDLO (Hand Soap), režie: Kei Oyama (Japonsko)

Cena v kategorii Celovečerní film

NA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY? (In the Attic or Who Has a Birthday Today?), režie Jiří Barta (ČR)

Cena v kategorii TV film a seriál

ZTRÁTY A NÁLEZY (Lost and Found), režie Philip Hunt (VB)

Cena v kategorii Videoklip

PO DEŠTI (After the Rain), režie François Vogel (Francie)

Cena v kategorii Reklama a znělka

HONG LONG CENTURY PLAZA, režie Bohong Deng (Čína)

Cenu v kategorii Studentské filmy

JÁ JSEM ŠIMON (I am Simon), režie Tünde Molnár (Maďarsko)

Hlavní cenu v kategorii Filmy vytvořené dětmi

DOMÁCÍ LEV (The Lion at Home), kolektiv dětí z Bricknell Primary School (VB)

Cena města Teplice

NA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY? (In the Attic or Who Has a Birthday Today?), režie Jiří Barta (ČR)

Podrobné výsledky Anifestu 2010 naleznete na www.anifest.cz!

Závěrem nezbývá než dodat, že jubilejní 10. ročník AniFestu se uskuteční ve dnech 26. 4. – 1. 5. 2011 opět v Teplicích.

Právě tvorba této české legendy trikového filmu dominuje celé teplické přehlídce. Diváci mohou během šesti festivalových dnů zhlédnout všechny celovečerní a krátké filmy Karla Zemana včetně dokumentárních filmů o něm. Jde o jedinečnou příležitost tato díla vidět pohromadě na 35 mm kopiích.

V dalších sekcích se program zaměřuje na další mistry světového trikového filmu, z nichž určitě velkou pozornost upoutá pásmo filmů Georgésé Méliése.

Mezi hlavními programovými sekcemi zaujme i ojedinělá přehlídka litevské animované tvorby od počátku 20. století až po současnost. K jejím průkopníkům patří Vladislav Starevič, chybět nebudou ani ukázky z tvorby litevských klasiků jako jsou Zenonas Tarakevičius, Antanas Janauskas, Ilja Bereznickas, Nijole Valadkevičiute, Zenonas Šteinys, Valentas Aškinis a mladé tvůrce reprezentují Jurate Leikaite, Danas Bereznickas, Antanas Skučas a další.

Ani v soutěžních sekcích nemohou chybět díla špičkových tvůrců. V nejsledovanější kategorii celovečerních filmů se vedle filmu Na půdě Jiřího Barty představí také kafkovsky laděná skandinávská koprodukce nazvaná Metropia (režie Tarik Saleh), maďarský film Imigranti (Gabor Csupo) a izraelsko-australský snímek 9.99$ (Tatia Rosenthal).

Závěrem ta nejdůležitější informace – Anifest startuje potrvá do neděle 23.května 2010. O jeho průběhu budeme na stránkách Fantomu samozřejmě informovat.

Letošnímu programu bude dominovat téma non-fikční animace s jejími různými žánrovými formami od naučných filmů až po portréty osobností. V rámci sekce představí svoji tvorbu rakouský experimentální filmař Martin Arnold. Další hosté jsou spjati s přehlídkou chorvatské animace, která proslula zejména tzv. záhřebskou školou, ale i v současnosti vykazuje mnohé talenty. Samostatná retrospektiva bude věnovaná Ivanu Ladislavu Galetovi, který kromě přednášek připravil i vlastní výběr méně známých chorvatských animátorů. Jedinečný zážitek slibuje interaktivní lekce s Kenem Jacobsem, který s diváky bude komunikovat prostřednictvím Skype. Jeho příspěvek je součástí bloku živé animace, v němž vystoupí rovněž přední čeští VJs. Specifikem PAF je i soutěžní sekce – otevřená jak profesionálům, tak amatérům. Fenomén animace pak vystoupí z projekčních sálů do chodeb olomouckého Uměleckého centra skrze různé výstavy a instalace, které ho promění v jeden živý multimediální prostor. Více na: www.pifpaf.cz.

]]> http://blog.fantomfilm.cz/?feed=rss2&p=628 0 http://blog.fantomfilm.cz/?p=382 http://blog.fantomfilm.cz/?p=382#comments Mon, 11 May 2009 21:06:26 +0000 http://blog.fantomfilm.cz/?p=382 V posledních dnech jsme několikrát psali o filmech v soutěži letošního AniFestu. Osmý ročník mezinárodní přehlídky animovaných filmů, která se letos uskutečnila hned ve dvou městech (Třeboň a Teplice), je po včerejšku minulostí. Proto se sluší alespoň krátkým výčtem zmínit jména vítězných snímků a tvůrců.

Z Třeboně si cenu za Nejlepší český animovaný film si odnesla Kristýna Dufková (Usnula jsem), nejlepším animovaným filmem do 5 minut byl vyhlášen německý snímek Brzo ve vašich městech (Thilo Ewers), v kategorii filmů do 15 minut zvítězil francouzsko-britský koprodukční film Deset (režie: BIF). Ve středometrážní kategorii (do 60 minut) ocenila porota snímek Řetězová pila australského režiséra Dennise Tupicoffa. A v kategorii celovečerního filmu zvítězil Bill Plympton s filmem Idioti a andělé.
V teplické části AniFestu pak porota rozhodovala soutěž studentských a zakázkových filmů. Cenu za nejlepší filmové pásmo v soutěži škol si odnesla belgická ADICAF, přičemž za nejlepší studentský film byl vyhlášen snímek Pěkný den na piknik (režie Monica Gallab). V kategorii zakázková tvorba vyhrály filmy Metař na měsíci (režie Konstantin Golubkov, Rusko 2007) a V pohodě (režie Cesar Diáz Meléndez, Španělsko 2008). Cenu teplických diváků, stejně jako Grand Prix za celkově nejlepší film mezinárodní soutěže AniFestu 09 získal, jak jinak, film Billa Plymptona Idioti a andělé.

Idioti a andělé Billa Plymptona

Obrázek 1

Film je vlastně mozaikou čtyř vypravěčských úhlů pohledu, které Paley pravidelně střídá a odlišuje je i v samotné výtvarné složce (jedná se vždy o jednoduchou 2D animaci). Ústřední linkou je samozřejmě příběh bezpodmínečné lásky Sity k zamilovanému, ale pochybujícímu Rámovi (Obrázek 1). Tento příběh však glosují tři postavy (v duchu asijských stínových loutek), které celý film debatují o různých faktech a reálích z Rámajany, čímž vtipně posouvají děj kupředu či vypichují nějaký konkrétní detail. V „jejich“ podání mají stejné postavy eposu jinou výtvarnou podobu, než jakou jim Paley vtiskla v základní vypravěčské rovině – tentokráte Paley vychází přímo z autentických ilustrací (Obrázek 2). Třetí podobu Sity a dalších hrdinů přinášejí vkládaná muzikálová čísla (Obrázek 3) na písně jazzové zpěvačky Annette Hanshaw. Tyto vsuvky – které jsou rovněž odkazem na tradici indického Bollywoodu – už pohled na Rámájanu přesouvají do osobní polohy režisérky. Právě písně Annette Hanshaw napomáhaly Nině Paley (podle jejích vlastních slov – viz webové stránky filmu) v době, kdy prožívala osobní krizi po rozchodu s přítelem. A tím se dostáváme ke čtvrté vypravěčské i výtvarné rovině filmu – paralelní příběh mladé ženy, kterou během pracovního pobytu v Indii opustí její přítel. Její osud je ve svých zvratech podezřele podobný příběhu Sity (Obrázek 4), která tak získává svou celkově již čtvrtou, zcela odlišnou podobu, v níž nechybí ani zapojení reálných fotografií.

Obrázek 2

Čtvero různých výtvarných podob jednoho příběhu, čtvero odlišných narativních přístupů. Může to působit jako formalistní schválnost, ale opak je pravdou: Nina Paley tímto způsobem nápaditě postihuje jeden z charakteristických znaků hinduismu – reinakrnace a vtělení do rozličných podob.
Zároveň je každá ze čtyř výtvarných rovin ukázkou rozličných režijních a autorských kvalit americké animátorky. Na jedné straně předvádí dokonalé choreografie v davových muzikálových výstupech, na straně druhé zase dosáhne maximálního komického i informativního efektu pomocí působivě jednoduchých koláží á la Terry Gilliam, v nichž hraje hlavní roli vtipný poloimprovizovaný rozhovor tří amerických Indů. K tomu přidává dvě výtvarně zcela odlišně (přitom adekvátně) zpracované varianty téhož příběhu, jehož obdoby zažívají lidé po staletí.

Obrázek 3

Tak jako se Višnu převtěluje do dalších a dalších podob (princ Ráma je sedmou z nich), tak jako příběh eposu získává ve vyprávění, v knihách, na divadle či třeba v animovaném filmu další a další podoby, žije již svým vlastním, nezadržitelným životem i film Sita zpívá blues. Mimojiné kvůli problémům s autorskými právy k písním Annette Hanshaw se Nina Paley rozhodla film nechat k dispozici všem případným zájemcům o zhlédnutí.

Vít Peřina

Obrázek 4

Nejpočetnější kolekci utvořily současné ruské filmy. V ní byly rovněž obsaženy hlavní tendence, které se objevují i v jiných východoevropských produkcích – tedy hra se žánry, příklon ke klasickým látkám a reflexe současnosti skrze vyhrocenou poetickou formu. Vtipnou variaci na žánr pověsti přinesly snímky Hliněný panáček (r. Stepan Koval) a Maima Dlouhoočekávaný (r. Inga Korzhneva), vzniklé v rámci cyklu Hora diamantů, který připravuje od roku 2004 studio Pilot, jež v něm představuje ve zhuštěné a modernizované podobě folklór určitých regionů Ruska. Z etnických kořenů jižních Slovanů potom vychází chorvatská Morana (r. Simon Bogojević Narath), která téma zla a smrti aktualizuje do dnešní společnosti. S konvenčními prvky pohádky si zase vyhrál polský režisér Waldek Mordarski, jehož Dokonalý rytíř je de facto minutovým gagem, parodujícím rytířovu chrabrost, s níž osvobozuje princeznu z netvorova područí. Nadsázka ve vyprávění je zdůrazněna stroze minimalistickou, černobílou kresbou. Naopak Slovák Boris Šima pracuje ve své grotesce Chyťte ho s náročnějšími technikami, kombinujícími pojarovskou reliéfní loutku s počítačovou animací. Příběh o nezbedném chlapci, který uteče při školní exkurzi v muzeu a ničí ho svými bláznivými malůvkami, má také složitější vyprávěcí strukturu, zahrnující více motivů, postav a prostředí. Co do trvání patří film k nejdelším v soutěži.

Náročnější narativní i výtvarné ztvárnění vyžadovaly filmy, vycházející z klasických literárních předloh. Zkušená ruská režisérka Maria Mouatová natočila snímek On a Ona podle Gogolovy povídky s mistrně propracovanými loutkami a rekvizitami, jež oživují nostalgický příběh o nezrušitelnosti pout k blízkému člověku. Odlišným způsobem postupovala mladá česká absolventka VŠUP Magdalena Bartáková, která pro svoje osobité ztvárnění starozákonní Písně písní, nazvané Zahrada uzavřená, zvolila formu lehkého náznaku v kresbě tužkou a černou pastelkou na průhledných fóliích.

K nejsilnějším filmům z východoevropské kolekce patří ty, jež se nějakým způsobem vztahují k současnému světu. Jeho obraz může být absurdně stylizovaný, symbolicky otevřený nebo kriticky konkrétní – ale vždy je nelichotivý, ponurý a nesmlouvavý. Někteří východní filmaři pomocí skalpelu výtvarné zkratky diagnostikují choroby naší doby – zejména v postsocialistických společnostech, zasažených virem globalizace. Rus Pavel Suhih v Pravdivém příběhu větrákového muže satirizuje prázdný slavomam a politické prospěchářství, Chorvat Veljko Popović v Ta, která měří tupý konzum a Estonec Priit Pärn v Životě bez Gabrielly Ferri citovou apatii velkoměstského člověka – tvora mezi robotem, klonem a maskotem. Maďar Geza M. Tóth pak vše transponuje do apokalyptické vize svého Erga, v němž dvě bezpohlavní bytosti bojují o své přežití, přičemž smrt je možná jediným vysvobozením z nicoty. Minimálně tyto čtyři snímky potvrzují, že animovaná tvorba ve východní Evropě navazuje svojí uměleckou úrovní na slavnou minulost a zároveň neztrácí kontakt s živou přítomností. Naopak.

Jan Křipač

Ergo