FANTOMblog

blog filmového magazínu FANTOM

‘festivaly’

AniFest 2010 udílel ceny

By on Květen 24, 2010

9. ročník mezinárodního festivalu animovaných filmů AniFest 2010 v Teplicích vyvrcholil v neděli 23. května slavnostním vyhlášením výsledků. Ústředním motivem festivalu byl Karel Zeman, jehož 100. výročí narozenin připomněla nejen dvoudenní mezinárodní konference „Karel Zeman – kino zázraků“, ale i kompletní retrospektiva tohoto tvůrce a další programy. AniFest 2010 však přinesl i řadu dalších pozoruhodných sekcí (tvorba slavného italského tvůrce Bruno Bozzetta, přehlídka litevské animace, sekce věnovaná trikovému filmu atd.). To podstatné se však odehrávalo při projekcích soutěžních filmů v řadě kategorií. Výsledky, k nimž dospěly mezinárodní poroty, zahrnují i ocenění pro české tvůrce – Jiří Barta si za svůj snímek Na půdě odnesl cenu v kategorii Celovečerní film a Cenu města Teplice, Břetislav Pojar zvítězil s filmem Psí historie v sekci filmů o rozsahu 15 – 60 minut:

Grand Prix AniFest 2010

ZRÁTY A NÁLEZY (Lost and Found), režie Philip Hunt (VB)

Cena v kategorii Krátký film do 5 minut

LIDSKÉ BYTOSTI (Human Beings), režie Mashaallah Mohammadi (Írán)

Cena v kategorii Krátký film od 5 do 15 minut

JOSKOVI ŠNECI (Joseph´s Snails), režie: Sophie Roze (Francie)

Cena v kategorii Krátký film od 15 do 60 minut

PSÍ HISTORIE (Dog´s Story), režie Břetislav Pojar (ČR)

Zvláštní uznání poroty v kategorii Krátký film od 15 do 60 minut

TEKUTÉ MÝDLO (Hand Soap), režie: Kei Oyama (Japonsko)

Cena v kategorii Celovečerní film

NA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY? (In the Attic or Who Has a Birthday Today?), režie Jiří Barta (ČR)

Cena v kategorii TV film a seriál

ZTRÁTY A NÁLEZY (Lost and Found), režie Philip Hunt (VB)

Cena v kategorii Videoklip

PO DEŠTI (After the Rain), režie François Vogel (Francie)

Cena v kategorii Reklama a znělka

HONG LONG CENTURY PLAZA, režie Bohong Deng (Čína)

Cenu v kategorii Studentské filmy

JÁ JSEM ŠIMON (I am Simon), režie Tünde Molnár (Maďarsko)

Hlavní cenu v kategorii Filmy vytvořené dětmi

DOMÁCÍ LEV (The Lion at Home), kolektiv dětí z Bricknell Primary School (VB)

Cena města Teplice

NA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY? (In the Attic or Who Has a Birthday Today?), režie Jiří Barta (ČR)

Podrobné výsledky Anifestu 2010 naleznete na www.anifest.cz!

Závěrem nezbývá než dodat, že jubilejní 10. ročník AniFestu se uskuteční ve dnech 26. 4. – 1. 5. 2011 opět v Teplicích.

Byl zahájen Anifest 2010

By on Květen 14, 2010

V úterý začal devátý ročník Anifestu, tentokráte pořádaný v severočeských Teplicích. Už slavnostní ceremoniál svou poetikou naznačoval, že mezinárodní festival animovaných filmů je letos věnován 100. výročí narození Karla Zemana.

Právě tvorba této české legendy trikového filmu dominuje celé teplické přehlídce. Diváci mohou během šesti festivalových dnů zhlédnout všechny celovečerní a krátké filmy Karla Zemana včetně dokumentárních filmů o něm. Jde o jedinečnou příležitost tato díla vidět pohromadě na 35 mm kopiích.

V dalších sekcích se program zaměřuje na další mistry světového trikového filmu, z nichž určitě velkou pozornost upoutá pásmo filmů Georgésé Méliése.

Mezi hlavními programovými sekcemi zaujme i ojedinělá přehlídka litevské animované tvorby od počátku 20. století až po současnost. K jejím průkopníkům patří Vladislav Starevič, chybět nebudou ani ukázky z tvorby litevských klasiků jako jsou Zenonas Tarakevičius, Antanas Janauskas, Ilja Bereznickas, Nijole Valadkevičiute, Zenonas Šteinys, Valentas Aškinis a mladé tvůrce reprezentují Jurate Leikaite, Danas Bereznickas, Antanas Skučas a další.

Ani v soutěžních sekcích nemohou chybět díla špičkových tvůrců. V nejsledovanější kategorii celovečerních filmů se vedle filmu Na půdě Jiřího Barty představí také kafkovsky laděná skandinávská koprodukce nazvaná Metropia (režie Tarik Saleh), maďarský film Imigranti (Gabor Csupo) a izraelsko-australský snímek 9.99$ (Tatia Rosenthal).

Závěrem ta nejdůležitější informace – Anifest startuje potrvá do neděle 23.května 2010. O jeho průběhu budeme na stránkách Fantomu samozřejmě informovat.

70MM FILM FEST KRNOV

By on Březen 10, 2010

KRRR!

70MM FILM FEST KRNOV

5. PŘEHLÍDKA 70MM FILMŮ

KRNOV 9.-11. DUBNA 2010

Ve dnech 9. – 11. dubna 2010 pořádá Městské informační a kulturní středisko Krnov 5. ročník Přehlídky 70mm filmů. K pátému výročí si pořadatelé nadělili název, který chtějí používat i v dalších letech.

„Název přehlídky KRRR! vznikl v agentuře Filmochod, která má na starosti sjednocenou vizuální prezentaci naší akce. Má několik významů. KRRR! může být chápáno jako citoslovce – skupina souhlásek evokující zvuk promítacího stroje, nebo z fonetického hlediska jako kombinace neznělých a znělých hlásek (pozn. zadopatrové a zubních) tvořících (pro cizince téměř nevyslovitelný) začátek názvu města Krnov. Jedná se o originální nápad, který při schvalování vzbudil bouřlivé reakce, a doufáme, že diváky a návštěvníky zaujme a přiláká“, přiznává Kateřina Lindovská, ředitelka Městského informačního a kulturního střediska v Krnově.

Krnovské kino Mír 70 je v současné době jediné v zemích Visegrádské čtyřky (ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko), které je schopno odpromítat 70mm formát filmové kopie s původním, až šestikanálovým magnetickým záznamem zvuku na 105 metrů čtverečních zahnutého plátna. Přehlídka má za úkol připomenout dnes již ve střední Evropě nepoužívaný formát filmové kopie, který oslňoval návštěvníky brilantním zobrazením detailů a ve své době nepřekonatelným prostorovým zvukem.

S ohledem na 65. výročí ukončení 2. světové války byly do programu přehlídky vybrány dva tituly, které budou mít v ČR svou kinopremiéru. Prvním z nich je životopisný snímek Generál Patton (1970) a druhým válečné špionážní drama Operace Crossbow (1965).

Kromě filmů čeká na návštěvníky přehlídky malá výstava promítací techniky v předsálí kina, výstava filmových plakátů, přednášky, referáty a zajímavé postřehy k jednotlivým filmům.

Akci organizuje Městské informační a kulturní středisko Krnov ve spolupráci s Městem Krnov a Asociací českých filmových klubů za podpory Ministerstva kultury České republiky. Na akci spolupracuje rovněž Polska federacja dyskusyjnych klubów filmowych.

Předchozí ročníky:

2006

Tento ročník přehlídky nabízel především sovětskou produkci – působivý životopisný snímek Vzlet (1979) o životě průkopníka teorie raketových letů K. E. Ciolkovského, hudební drama Cikáni jdou do nebe (1975) nebo tendenčně zaměřenou epopej Vojáci svobody (1977) – ale i západní sci-fi – Zajati vesmírem (USA 1969), Vetřelec (USA 1979), Ikaros (Signále – Ein Weltraumabenteuer, NSR 1970).

2007

V tomto roce byla na přehlídce poprvé v ČR uvedena 70mm kopie filmu Doktor Živago (USA 1965) s Omarem Sharifem a Geraldinou Chaplin, historický velkofilm Potopa (Polsko 1974) nebo např. unikátní německý dokument Létající Clipper (NSR 1962).

2008

Mezi tituly, které byly na přehlídce k vidění, byl například stále populární muzikál West Side Story, historický film Kazimír Veliký, východoněmecká historická komedie Hejtman Florián, nebo historické velkofilmy Spartakus a Lawrence z Arábie (celostátní premiéra – film nebyl nikdy v české filmové distribuci).

2009

4. ročník byl oslavou výročí 40 let od spuštění 70mm projekce v kině Mír 70 Krnov. Proto na programu nemohla chybět komedie Báječní muži na létajících strojích, která projekci „sedmdesátek“ v Krnově odstartovala. Magnetem přehlídky byly takové tituly jako: 2001: Vesmírná odysea, Terminátor 2: Den zúčtování, Neuplatní, nebo film Poslední údolí, který byl uveden v české kinopremiéře. Z nových titulů byl na formátu 70mm představen film Paříž 36.

Aktuální ročník

Organizátoři postupně navazují kontakty s pořadateli obdobných přehlídek 70mm filmů v západní Evropě a kontaktují světové archívy i soukromé sběratele, kteří jsou schopni zapůjčit jak celé filmy, tak i fragmenty pro potřeby seminářů.

Pavel Tomešek – vedoucí Kina Mír 70 Krnov:

„Najít sjednocující dramaturgický prvek pro výběr jednotlivých titulů není vůbec jednoduché, neboť nabídka filmů ve formátu 70mm je celosvětově omezená. Proto jsme obdobně jako v loňském roce „zalistovali kalendářem“ a s překvapením jsme zjistili, že nejjednodušší bude znovu využít různá výročí. Tím hlavním pro nás bylo 65. výročí ukončení 2. světové války. Válečné filmy plně využívaly možností velkého filmového formátu, zvláště v hromadných bojových scénách. Proto uvedeme v kinopremiéře životopisný film Generál Patton o kontroverzním americkém veliteli a méně známý špionážní snímek Operace Crossbow, který vychází z historické anglo¬americké tajné operace zaměřené na likvidaci raket dlouhého doletu V1 a V2 na území nacistického Německa. Třetím snímkem s válečnou tématikou měl být americký muzikál Za zvuků hudby (pozn. děj je zasazen do rakouských Alp po připojení Rakouska ke Třetí říši – tzv. Anschluss). S ohledem na omezené finanční možnosti letošního ročníku jsme ale nuceni uvedení tohoto snímku přesunout do některého z dalších ročníků.“

Další výročí jsou svázána buď s daty natočení jednotlivých snímků – Generál Patton (1970 = 40 let), Operace Crossbow (1965 = 45 let), nebo se dají najít v jejich námětu – Gándhí (6.4.1930 došlo při tzv. Solném pochodu k porušení zákona o těžbě soli v Indii a tato akce zahájila boj za osamostatnění Indie z anglické nadvlády).

„Po zkušenostech z předchozích ročníků chceme v rámci přehlídky představit filmový formát 70mm jako jedinečnou atrakci své doby. Proto v programu nesmí chybět filmy s náměty sci-fi. Diváci tak budou mít šanci vidět na velkém plátně dnes již kultovní snímky Superman, Batman, Vetřelci, nebo hororovou klasiku Vymítač dábla. Jedná se sice o obecně známé tituly, ale filmové plátno těmto filmům dodává neopakovatelnou atmosféru, které není schopno dosáhnout žádné domácí kino,“ dodává Pavel Tomešek.

Do krnovského kina v současné době míří kopie z evropských i amerických archívů, jiné přivezou na přehlídku soukromí sběratelé. Ačkoli se pořadatelé snaží zajistit ty nejkvalitnější kopie, jsou omezeni nejen jejich dostupností, ale i stářím materiálu.

„Jak již pravidelní návštěvníci akce vědí, některé kopie trpí jistou ztrátou barevnosti a posunem k červeným tónům. Tato závada je dána výrobním procesem určitých filmových materiálů a je to fakt, se kterým se musíme u kopií starých 30-50 let smířit. Naší snahou je sehnat kopie co nejkvalitnější, ale ne u všech byl proveden digitální přepis a rekonstrukce na nový 70mm filmový pás. I přesto nás dovedou překvapit množstvím zachycených detailů. Zároveň se jedná o filmy, které pravděpodobně nikde jinde v ČR na filmovém plátně neuvidíte“ upozorňuje Pavel Tomešek na „záludnosti“ archivních snímků.

Bližší informace můžete získat na webových stránkách přehlídky na adrese http://www.krrr.cz nebo http://www.70mmkrnov.cz

Pro účastníky je nabízena výhodná akreditace na 3 dny za 600,- Kč, akreditace na dva dny 500,- Kč (studenti sleva 40% do 26 let věku, členové Filmových klubů sleva 20% po předložení průkazu FK). Vstupné na jednotlivé filmy bez akreditace bude v rozpětí 50-100 Kč. Počet jednotlivě prodávaných míst bude omezen počtem akreditovaných účastníků přehlídky.

Všechny filmy budou uvedeny v původním znění s českými titulky.

Program

Na celý víkend jsme připravili celkem osm celovečerních „sedmdesátek“ a několik fragmentů 70mm filmů.

O úvody k jednotlivým filmům se podělí filmoví recenzenti, pedagogové uměleckých škol a dramaturgové veřejnoprávních médií.

Pátek 9.4.

Superman – USA /VB/Kanada 1978, 143 min., rež. Richard Donner, film, který přivedl k životu komiksovou legendu, 3x nominace Oscar.

Kozoroh jedna (Capricorne One) – USA/VB 1977, 123 min., rež. Peter Hyams, ani 41 let po přistání člověka na Měsíci neutuchají konspirační teorie o jedné velké blamáži. Této teorie využili i tvůrci filmu, pouze Měsíc zaměnili za Mars. Mise byla podvod, vraždy byly skutečné.

Generál Patton (Patton) – slavnostní zahájení přehlídky – USA 1970, 172 min., rež. Franklin J. Schaffner, vyobrazení kariéry kontroverzního amerického generála během 2. světové války, 7x Oscar včetně Nejlepší film.

Sobota 10.4.

Operace Crossbow (Operation Crossbow) – VB 1965, 115 min., rež. Michael Anderson, v tomto špionážním válečném dramatu se spojenečtí agenti snaží infiltrovat německé výzkumné raketové pracoviště. Akční fikce na základě historické anglo-americké operace Crossbow zaměřené na likvidaci raket dlouhého doletu V1 a V2.

Gándhí (Gandhi) – VB/Indie 1982, 191 min., rež. Richard Attenborough, Biografie Mohandase K. Gándhího, nenápadného právníka, ze kterého se stala díky jeho filozofii nenásilí a přímého protestu vůdčí duchovní osobnost Indie. Příběh Mahátmy Gándhího a jeho vzestupu z postu bojovného právníka v Jižní Africe až na pozici duchovního vůdce v Indii. 8x Oscar včetně Nejlepší film + 3x nominace.

Batman - USA/VB 1989, 126 min., rež. Tim Burton, Gotham City je sužováno gangstery, které vede kyselinou děsivě znetvořený Joker, na scénu ovšem nastupuje Temný rytíř… 1x Oscar.

Vetřelci (Aliens) – USA/VB 1986, 137 min., rež. James Cameron, druhý díl ságy, tentokrát ne všichni proti jednomu, ale Ripleyová se skupinou speciálně vycvičených vojáků proti tisícihlavé smrtící síle vetřelců na nedávno osídlené kolonii. 2x Oscar + 5x nominace.

Vymítač ďábla (The Exorcist) – USA 1973, 122 min., rež. William Friedkin, hororová klasika, která v době uvedení vyvolala skandál světového formátu. 2x Oscar + 8x nominace.

Neděle 11.4.

Ukázky z hudebních filmů – seminář

Operace Crossbow

Generál Patron

Vetřelci

Akce je pořádána za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a města Krnov.

Cannes 2010 – filmové tipy

By on Únor 21, 2010

V rámci 60. ročníku německého Berlinale se, krom mnoha jiného, spekulovalo i o možné náplni Filmového festivalu v Cannes 2010. Vybíráme několik titulů dle teritorií, jde o připravované filmy v současné době v postprodukci.

Asie:

Johnnie To: Death of a Hostage (Hong Kong)

Lee Chang-dong: Poetry (Korea)

Takashi Miike: Thirteen Assassins (Japonsko)

Im Sang-soo: The Housemaid (Korea)

Canada:

Xavier Dolan: Love, Imagined

Francie:

Xavier Beauvois: Of Gods & Men

Bertrand Blier: The Clink of Ice

Lola Doillon: Sous ton Emprise

Jean-Luc Godard: Film Socialism

Otar Iosseliani: Chantrapas

Julian Schnabel: Miral

Bertrand Tavernier: The Princess of Montpensier

Německo:

Benedek Flieguaf: Womb (Německo-Maďarsko-Francie)

Tom Tykwer: Three


Latinská Amerika:

Patricio Guzman: Nostalgia de la Luz (Chile)

Pablo Larrain: Post Mortem (Chile)

Pablo Trapero: Carancho (Argentina)

Střední východ:

Dover Kosashvili: The Duel (US-Izrael)

Maryam Keshavarz: Circumstance (Iran)

Východní Evropa:

Kornel Mundruczo: Untitled (Maďarsko)

Cristi Puiu: Aurora (Rumunsko)

Bela Tarr: The Turin House (Maďarsko)

Španělsko:

Alejandro Gonzalez Inarritu: Biutiful

Julio Medem: Room in Rome

UK:

Stephen Frears: Tamara Drewe

Mike Leigh: Untitled

Peter Mullan: Neds

David Mackenzie: The Last Word

US:

Woody Allen: You Will Meet A Tall Dark Stranger

Darren Aronofsky: Black Swan

Sofia Coppola: Somewhere

Jodie Foster: The Beaver

Terrence Malick: The Tree Of Life

Robert Rodriguez: Machete

Sylvester Stallone: The Expendables

Peter Weir: The Way Back


zdroj: Screen at the Berlin Film Festival, Day 8, Thursday, February 18 2010, p. 2 (výběr).

Juniorfest 2009

By on Říjen 27, 2009

Ve dnech 8.-11.11.2009 se v Horšovském Týně uskuteční II. ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež JUNIORFEST 2009 (www.juniorfest.cz). Filmová část přehlídky se soustředí na prezentaci vybraných snímků převážně evropské provenience, přičemž usiluje o zohlednění co nejširšího diváckého věkového spektra. Zároveň se v jeho programové nabídce objeví tituly, které aktuálně získávají mezinárodní divácký ohlas i uznání a ocenění na významných zahraničních filmových přehlídkách.

Jako hlavní cíl si programová koncepce klade poskytovat dětskému i dospívajícímu publiku možnost co nejširšího kontaktu s kvalitní podobou žánru filmů pro děti a mládež, který v široké distribuci často nabývá až příliš zkomercionalizované podoby, podporující postoj spíše pasivního konzumenta. Jádro programové nabídky Juniorfestu proto tvoří jak snímky, které usilují o kultivovanější podobu žánru dobrodružného filmu, komedie či hororu, tak snímky, akcentující aktuální problémy současného světa i obecnější témata a hodnoty. Motivací pro takto zaměřený výběr je intence působit jak na kultivaci diváckého vkusu a podporu aktivní divácké participace, tak na posílení vnímání životní a společenské reality a zaujímání aktivního občanského postoje. Osu tohoto záměru tvoří především čtyři snímky. Prvním je norské drama Zrcadlení, zabývající se komorní a poetickou formou tématem předčasného odchodu ze života. Na festivalu bude uveden v české premiéře. Dalším je finský snímek Domov šedých motýlů, který se formou vizuálně působivého zamyšlení nad otázkou viny a trestu dotýká výchovy problematické mládeže. Současná citlivá společenská témata, jako je kriminalita nezletilých či xenofobie a s tím související podpora extrémistických uskupení, akcentují estonský snímek Byl jsem tady, jehož jistá kontroverznost vzbudila ohlas na MFF v Karlových Varech 2008, a lehce provokativní německá komedie Leroy.

Ať vejde ten pravý

Další českou premiérou bude i reprezentant kategorie filmů pro nejmladší publikum, finská rodinná komedie Bouřlivák, důmyslně variující divácky oblíbený námět soužití dítě-zvíře. Kultivovanou podobu dobrodružného žánru nabízejí například oceňovaný nizozemský snímek Dopis pro krále, Hrdinové z Daranu stejné provenience či islandský snímek Bez připojení. Všechny tři snímky byly s velkým ohlasem uvedeny na posledních dvou ročnících MFF pro děti a mládež ve Zlíně. Osvěžující svébytné uchopení žánru filmového hororu prezentuje kritikou oceňovaný švédský nízkorozpočtový snímek Ať vejde ten pravý, který slaví neočekávané úspěchy ve Spojených státech amerických a bude na Juniorfestu prezentován v předpremiéře před svým uvedením do široké distribuce.

-red-

Láska až za hrob

By on Červen 28, 2009

Love Exposure Siona Sona

love_exposure1Když jsem měl možnost na letošním Berlinale zhlédnout v sekci Forum (v současnosti již nikoliv poslední) film japonského režiséra Siona Sona Love Exposure (Ai no mukidashi, 2007), bylo mi jasné, že podstupuji jeden z nejintenzivnějších zážitků, kterými jsem za celou svou kariéru cinefila v prostorech kin prošel. Potvrzení mého dojmu mi přinesla četba dubnových Sight & Sound[1], kde šéfredaktor Nick James označil Love Exposure za film Berlinale (zastíněný např. Tykwerovým The International (2009) a jinými). Love Exposure se tak stal filmem, o kterém se mluvilo v kuloárech a na který se dával tip známým, nicméně oko festivalu na něj pozornost neupíralo. Když jsem dnes četl komentář na www.imdb.com[2] jistého Wolfganga, který film viděl na frankfurtském Nippon Connection Film Festival, hned první věta, kterou film komentoval, byla: „Představte si dokonalý film a to, že po něm už nebude nikdy existovat žádný jiný, který by byl lepší.“[3], vzpomněl jsem si, že jsem měl s kolegou Ondřejem (kterého jsem na film zatáhl, aniž by tušil o co jde) odnášeli úplně stejné pocity.

Jelikož film je, ač se to dle synopse nezdá, jen a jen o lásce, můžeme alespoň na chvíli popustit uzdu svým impresím a dojmům a dát Wolfgangovi za pravdu, když píše: „Jsou to nejlepší čtyři hodiny, které jsem kdy zhlédnul. Láme mi to srdce, dosud se mi chvějí kolena a musím přiznat, že jsem na konci plakal jako dítě… V dnešní době je až s podivem, že můžete v kině podobné pocity prožít.“[4]

Co tedy způsobuje tak silné emoce, nejen u běžných diváků, ale i v zahořklých srdcích cynických kritiků?

Dostatek času je základ

Sonovy filmy jsem znal sporadicky, zaujaly mě, nicméně nikdy ne dostatečně, vždy jim něco chybělo, myšlenka byla v zásadě dobrá, složitosti vyprávění však vždy něco chybělo, aby byla zápletka dokonale sugestivní. To, co Sonovi scházelo, byla stopáž, dostatek času. Jeho příběhy byly natolik bizarní, že k tomu, aby byly smysluplně vyloženy (a Sono rád všechny podivnosti ve svých filmech dotahuje do stavu úplnosti), bylo potřeba mnoha minut – a v Love Exposure je jich požehnaně – přesněji řečeno 237.

Právě tato délka dává filmu úplně jiný ráz, přibývají verze pohledů nejen hlavních, ale i vedlejších postav. V polovině, kdy už by jiný film skončil, nastává obrat a vyprávění se ještě prohlubuje, komplikuje, dostáváme se doprostřed složité románové spleti. Frankofonní cinefil upozorní, že toto není nic nového, připomene např. Resnaisovo pětihodinové Smoking / No Smoking (1993) nebo Rivettův legendární skoro třináctihodinový Out 1, noli me tangere (1970), ale toto je opravdu něco jiného. Toto není literatura, toto je svět japonské komiksové mangy se vším, co si tento žánr žádá.

O čem tedy film je?

Yu (Takahiro Nishijima) se dostane do prekérní situace. Jeho otec je katolický kněz a po smrti matky si najde milenku Saori (Makiko Watanabe), která má nezřízené choutky a dělá z otce monstrum, které nutí syna hřešit, aby se měl z čeho zpovídat. Čím více hřeší, tím více jej otec chválí. Počestný Yu se takto stává „čestným hříšníkem“ a svou pílí dotahuje své konání ad absurdum. Vstoupí do učení k mistru kung-fu, který jej naučí akrobacii, při níž fotografuje dívkám kalhotky. Yu dosahuje v tomto umění mistrovství a jeho život nabude najednou štěstí a smyslu. Na jedné ze svých výprav však zažije mystický zážitek, neb potká dívku Yoko (Hikari Mitsushima) – věc má však dva háčky. Yu se vsadil s kamarády a prohrál, je tedy nucen se převléci za ženu (nosí na sobě oblek postavy ze známých sexploatačních filmů 70. let – Lady Scorpion), a protože byl vychováván ve víře, nosí ve vzpomínkách slova zesnulé maminky, že žena, kterou si vezme, má být jako Panna Marie. V momentě, kdy Yu uvidí poprvé Yoko, obě věci určí navždy jeho budoucí život – pozná v Yoko Pannu Marii a Yoko se zamiluje do Lady Scorpion, ovšem nikoliv do Yua. Děj se komplikuje dále, ukáže se, že Yoko je dcerou Saori, Yu a Yoko se tak stávají nevlastními sourozenci. Aby bylo všem problémům zadost, přichází tajemná Koike (Ando Sakura), která projevuje eminentní zájem o Yua i Yoko, a ten není jenom platonický. V pozadí se vznáší hrozba podivného kultu Zero Church, který produkuje fanaticky oddané ctitele, ochotné si nechat přepsat osobnost a vstoupit do služeb s podivnými cíli.

love_exposure2 love_exposure3

Yu jako Lady Scorpion                    původní Lady Scorpion (herečka Meiko Kaji)

Znáte-li některý ze Sonových filmů – jmenujme jen ty nejznámější: Suicide Club (Jisatsu sakuru, 2002), Noriko´s Dinner Table (Noriko no shokutaku, 2005), Strange Circus (Kimyô na sâkasu, 2005) a Exte: Hair Extensions (Ekusute, 2007) – přijdou vám některé z motivů příběhu Love Exposure snad až příliš známé. Jmenovitě – motiv kultu, který dělá z lidí, pod rouškou klidu a míru, slepé a fanatické ovce; sexuální deviace; zneužívání dětí, které jsou poté zdeformovány do malých monster bez emocí; a zejména ironická kritika japonské společnosti, u Sona často maskovaná pod barvotiskem komiksové stylizace a jisté neschopnosti rozlišit, kde končí dobro a začíná zlo, tedy v rámci „normálních“ standardů. Nemůžeme opomenout ani strefování se do křesťanství, které je častou japonskou kratochvílí již od dob příchodu jezuitů (Yoko jako Panna Marie, Yu je kultem vyvolen jako budoucí mesiáš, Zero Church jako zvrhlá verze lásky, aneb jakákoliv církev). Sonovy hry s emocemi postav i divákovými[5] se opět pohybují v rámci dvou rovin – Sono jednak provádí hloubkovou psychologickou sondu svých postav (až do míry komičnosti a ironie, kdy z nich udělá karikatury) a jednak mu to umožňuje vrstvit roviny náhledů na všechny možné roviny příběhu každé z postav – čím delší stopáž, tím nejasnější obrázek, kdo je zloduch a kdo je jenom oběť něčí zlovůle. Sono však ví, kam se svým příběhem směřuje, a i přes mnohé odklony od hlavní linie se vždy vrací k ústřednímu tématu – řečeno banálně – lásce Yu a Yoko, jako svaté dvojici příběhu, jejíž cit jako v pohádkách zvítězí nad všemi úskalími, včetně fanatické sekty a její lesbické šéfové.

Podvratný pop

Jak bylo výše řečeno, Sion Sono je zejména velký ironik japonské kultury a společnosti. V jeho filmech vidíme obrázek japonské mládeže jako stupidní masy lehce ovlivnitelné médii a infantilitou pop-kultury (např. děti páchající hromadné sebevraždy – základní námět dvou dílů volné „sebevražedné“ trilogie – Suicide Club (2002) a Noriko´s Dinner Table (2005)). Na druhé straně stojí generace dospělých, neschopná komunikace se svými potomky, což děti vede v lepším případě k citové izolovanosti a rodiče do tenat ztráty svých potomků, nebo ve vyšších oktávách Sonovy vize pekla se rodičovské postavy mění v kruté tyrany a ničitele dětských duší (motiv znásilňování dívek svými otci je pro Sona jednak tvrdou kritikou patriarchální krutosti japonské rodiny, jednak argumentem pro vysvětlení, odkud se bere fanatické zlo a citová vyprahlost). Třetím krokem do propasti lidské prázdnoty je pro Sona úplné odosobnění člověka, ztráta lidskosti, citů, emocí, správných hodnot – některé postavy se mění skoro v démonické tvory a do filmů tak vstupuje metafyzický činitel, nepochopitelné zlo, které přichází odjinud (abychom k těmto postavám byli spravedliví, jedná se o postavy ze Sonových kratších filmů, kde není dostatek prostoru k vysvětlení jejich motivací – démonicky zlými se však jeví např. domnělý vůdce sekty Genesise (hraje jej japonská popová hvězda Rolly) ze Suicide Clubu nebo pedofilní otec hrdinky filmu Strange Circus (2005) Mitsuko).

love_exposure4 love_exposure5

Takahira jako Yu                                                   a v civilu

love_exposure6 love_exposure7

Hiraki jako Yoko                                                          a v civilu

Love Exposure Sono ubírá na brutálních motivech a vnímá pop-scénu naivních teenagerů jen jako hřiště pro úchylné jedince (jako např. v Suicide Club nebo Exte: Hair Extensions (2007), ale zobrazuje ji jako příjemné místo pro život, plné krásných lidí v podání dvou momentálně populárních japonských idolů – popové hvězdičky Takahiry Nishijimy (jako Yua), známého hlavně jako zpěváka a herce z televize, a mladé herecké hvězdičky Hikari Mitsushimy (jako Yoko), známé zejména ze sérií Death Note (hraje sestru hlavního hrdiny Kiry). Sonův svět temných vizí se takto zjemňuje, v mnohém připomene (hlavně výstavbou příběhu) Noriko´s Dinner Table, ovšem s mnohem silnějším činitelem, kterým je pohlavní pud teenagerů. Když se totiž ohlédneme zpět, tak Sono nikdy takto silnou energii neuchopil. Jeho hrdinové byli naopak vždy sexuálně deprimovaní nebo brutálně deformováni po emoční stránce. Ačkoliv jsou emoce hrdinů postaveny hlavně na chemii hormonů, je to právě hormonální produkt, jinak zvaný „láska“, který dělá z Love Exposure silně citový zážitek.

Na závěr

Vězte, že Sono si nebere tvůrčí dovolenou, a ačkoliv stačil za rok zplodit  čtyřhodinový opus, tak již v tomto roce je v japonské distribuci uváděn jeho další film – v americkém překladu jako Be Sure to Share (Chanto tsutaeru, 2009). Film se z traileru jeví jako Sonův návrat k subtilnějším a osobnějším tématům (otec mladíka Shiry je na smrt nemocný a sám Shira zjistí, že má rakovinu a zbývá mu jen krátký čas, snaží se to tajit, aby otce více netrápil), jaké jsme mohli vidět např. v jeho celovečerním debutu Bicycle Sighs (Jitensha toiki, 1992).

To ještě není všechno – Sono momentálně připravuje první zahraniční projekt – The Lords of Chaos, který je plánován na rok 2010. Jedná se o adaptaci knihy Michaela Moynihana, věnované norské black metalové scéně, konkrétně kauze Varga Vikernese, který na pódiu „popravil“ svého spoluhráče, a taktéž aféře vypalování kostelů, která se v Norsku rozpoutala (nejenom) díky Vikernesovi.

Pozn. Film Love Exposure bude uveden v rámci sekce „Jiný pohled – Tokio FilmeX udáví“ na 44. MFF Karlovy Vary pod překladem Pod vlivem lásky. Připomeňme, že Sion Sono byl přes čtyřmi lety oceněn na karlovarském festivalu za film Noriko´s Dinner Table.

Rudolf Schimera


[1] Sight & Sound, April 09, Volume 19, Issue 4: Nick James: City of Lost Souls, str.28-32

[2] http://www.imdb.com/title/tt1128075/

[3] „Imagine the perfect movie, and there will never be a better one after that.“

[4] „The best 4 hours of cinema I have ever seen. It’s so heartbreaking, my knees are still shaking and I have to say, I cried like a Baby at the End…. It’s very rare you feel those magic moments in cinema these days.“

[5] Někdy zmiňované srovnávání Sona s Larsem von Trierem, co se manipulací s emocemi diváka týče, je dle mého názoru v tomto kontextu nesprávné, Sono je cynik a ironik, nikoliv psychicky nemocný sadista.

trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ehmQ9fEf5bo

Ačkoli nemá Anifest zvláštní sekci, určenou pro filmy z východní Evropy, přesto je jejich zastoupení v oficiální soutěži poměrně výrazné – což je dáno geografickou polohou festivalu a jeho možnostmi prostředkovat mezi různými kulturními oblastmi Evropy. Letos bylo vybráno na tucet krátkometrážních a jeden středometrážní snímek, které reprezentují animaci ve východní části kontinentu.

Nejpočetnější kolekci utvořily současné ruské filmy. V ní byly rovněž obsaženy hlavní tendence, které se objevují i v jiných východoevropských produkcích – tedy hra se žánry, příklon ke klasickým látkám a reflexe současnosti skrze vyhrocenou poetickou formu. Vtipnou variaci na žánr pověsti přinesly snímky Hliněný panáček (r. Stepan Koval) a Maima Dlouhoočekávaný (r. Inga Korzhneva), vzniklé v rámci cyklu Hora diamantů, který připravuje od roku 2004 studio Pilot, jež v něm představuje ve zhuštěné a modernizované podobě folklór určitých regionů Ruska. Z etnických kořenů jižních Slovanů potom vychází chorvatská Morana (r. Simon Bogojević Narath), která téma zla a smrti aktualizuje do dnešní společnosti. S konvenčními prvky pohádky si zase vyhrál polský režisér Waldek Mordarski, jehož Dokonalý rytíř je de facto minutovým gagem, parodujícím rytířovu chrabrost, s níž osvobozuje princeznu z netvorova područí. Nadsázka ve vyprávění je zdůrazněna stroze minimalistickou, černobílou kresbou. Naopak Slovák Boris Šima pracuje ve své grotesce Chyťte ho s náročnějšími technikami, kombinujícími pojarovskou reliéfní loutku s počítačovou animací. Příběh o nezbedném chlapci, který uteče při školní exkurzi v muzeu a ničí ho svými bláznivými malůvkami, má také složitější vyprávěcí strukturu, zahrnující více motivů, postav a prostředí. Co do trvání patří film k nejdelším v soutěži.

Náročnější narativní i výtvarné ztvárnění vyžadovaly filmy, vycházející z klasických literárních předloh. Zkušená ruská režisérka Maria Mouatová natočila snímek On a Ona podle Gogolovy povídky s mistrně propracovanými loutkami a rekvizitami, jež oživují nostalgický příběh o nezrušitelnosti pout k blízkému člověku. Odlišným způsobem postupovala mladá česká absolventka VŠUP Magdalena Bartáková, která pro svoje osobité ztvárnění starozákonní Písně písní, nazvané Zahrada uzavřená, zvolila formu lehkého náznaku v kresbě tužkou a černou pastelkou na průhledných fóliích.

K nejsilnějším filmům z východoevropské kolekce patří ty, jež se nějakým způsobem vztahují k současnému světu. Jeho obraz může být absurdně stylizovaný, symbolicky otevřený nebo kriticky konkrétní – ale vždy je nelichotivý, ponurý a nesmlouvavý. Někteří východní filmaři pomocí skalpelu výtvarné zkratky diagnostikují choroby naší doby – zejména v postsocialistických společnostech, zasažených virem globalizace. Rus Pavel Suhih v Pravdivém příběhu větrákového muže satirizuje prázdný slavomam a politické prospěchářství, Chorvat Veljko Popović v Ta, která měří tupý konzum a Estonec Priit Pärn v Životě bez Gabrielly Ferri citovou apatii velkoměstského člověka – tvora mezi robotem, klonem a maskotem. Maďar Geza M. Tóth pak vše transponuje do apokalyptické vize svého Erga, v němž dvě bezpohlavní bytosti bojují o své přežití, přičemž smrt je možná jediným vysvobozením z nicoty. Minimálně tyto čtyři snímky potvrzují, že animovaná tvorba ve východní Evropě navazuje svojí uměleckou úrovní na slavnou minulost a zároveň neztrácí kontakt s živou přítomností. Naopak.

Jan Křipač

Ergo

Ergo

Jediným českým zástupcem na canneském festivalu bude studentský snímek Bába režisérky Zuzany Špidlové, který byl zařazen do soutěže filmových škol a začínajících tvůrců Cinéfondation. Ukazuje to na fakt, že česká kinematografie stále nedokáže výrazněji vystoupit z průměru – tak, jak se tomu děje v poslední době například v Maďarsku či Rumunsku. Z Rumunska se do Cannes vracejí někteří před nedávenm ocenění filmaři: především Corneliu Porumboiu, který v roce 2006 vyhrál Zlatou kameru za 12:08 na východ od Bukurešti, bude soutěžit v sekci Un Certain Regard s novým filmem Intermediar (mezinárodní název: Police, Adjective). Ve stejném výběru se objeví i kolektivní snímek Povídky ze Zlatého věku, jehož jednu epizodu režíroval Cristian Mungiu (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny). Un Certain Regard představí dále dva filmy z Ruska (Car Pavla Lungina a Povídky v temnotě Nikolaje Chomerikiho) a jeden z Řecka (Špičák Yorgose Lanthimose). V sekci Quinzane des Réalisateurs budou uvedeny Východní hry bulharského režiséra Kamena Kaleva.

Bába

Bába