Essential Eastwood
Gran Torino Clinta Eastwooda.
Mám rád příběhy s kruhovou narativní formu. Když se na konci děje divák či čtenář ocitne zase zpátky na samotném začátku. Umělecké dílo tímto způsobem podle mého názoru zrcadlí běh života, přírody, světa a dostává se mu najednou výrazné otevřenosti, nedořečenosti a infinitnosti, nebo dokonce obecnější platnosti. Stačí si vybavit některé filmy Terrence Malicka, Krzystofa Kieslowského a řady dalších.
A podobně mám rád, když se již zasloužilí tvůrci rozhodnou v některém svém díle „vrátit“ – třebas jen malým odkazem – na samý počátek svého uměleckého počínání, či drobnými citacemi vzdávají hold všem svým dřívějším dílům. Právě to se podařilo Clintu Eastwoodovi, který na prahu blížící se osmdesátky natočil výtečný film, bilancující jeho hereckou kariéru a sumarizující jeho dráhu režijní i produkční.
Ještě na přelomu tisíciletí let se zdála kvalita filmů Clinta Eastwooda upadat. Ovšem několik akčních a politických dramat (Absolutní moc, Pravda zabíjí, Krvavá stopa) trpělo především velmi slabými scénáři, z nichž ani Eastwood nemohl vyčarovat výraznější, komplexnější filmový zážitek. Pak však natočil Tajemnou řeku, kde se ukázalo, že základem pro jeho režii je kvalitní scénář. Může-li se opřít o něj, vynikne o to více jeho neokázalý a přitom v základě veskrze auteurský přístup k filmu – v opačném případě jsou však ty samé postupy nazývány pouze „zvládnutým řemeslem“… Po Tajemné řece se Eastwood zdánlivě předhání, jak dlouho lze udržet vysoko nastavenou laťku bez hnutí – Million Dollar Baby, a po něm tři žánrové filmy – válečný pandán Vlajky našich otců, resp. Dopisy z Iwo Jimy a atmosferické retrodrama, Výměna. Až film Gran Torino onu laťku podle mého soudu opět rozpohyboval. Posunul ji o další stupínek výš.
Gran Torino je ohlášenou tečkou za hereckou kariérou Clinta Eastwooda, jehož stěžejní životní roli bezejmenného ochránce utiskovaných právě postava hlavního hrdiny Gran Torina výtečně variuje. Zavilý nekuřák Eastwood, kterého coby herce proslavily zavile kouřící postavy, končí své herecké působení na plátnech kin symbolickou scénou, v níž hlavní roli hraje zapalovač a cigareta, a která je zároveň variací na přemnoho westernových soubojů, které Eastwood absolvoval coby herec i režisér. Tak jako ve většině z nich (Leoneho trilogie či vlastní revizionistické westerny) se ani ve svém závěrečném duelu neutká po klasickém způsobu žánru – pistole na pistoli.
Gran Torino rovněž zdařile spojuje atributy dvou klíčových Eastwoodových žánrů – westernu a částečně i městských policejních filmů. Veterán korejské války Walt Kowalski se – i přes svůj počáteční odpor – nakonec promění v osamělého ochránce bezbranných ve vlastní městské čtvrti. Stejně jako Eastwoodovy postavy v Leoneho filmech nejsou ryzími kladnými hrdiny, kteří od prvního okamžiku přicházejí s nabídkou dobrých skutků (vzpomeňme lovce lidí v Pro hrst dolarů navíc), i Kowalski se zprvu brání kontaktu se svými asijskými sousedy, posléze se však staví na jejich stranu a nakonec se – již coby mstitel – rozhodne definitivně vyřešit jejich (i svou) neveselou situaci.
V ryzí podobě předvádí Gran Torino i klíčové produkční znaky Eastwoodových nízkonákladových filmů (komorní příběh pro několik herců, natáčení v terénu, minimální efekty), stejně jako s tím spojený – a tolikrát již popisovaný – „nenápadný“ režijní styl (služba naraci a herectví, pomalé tempo versus střihová dynamika akčních momentů, neokázalá práce s kamerou, minimalismus hudební složky atd.)
Výrazně je však tentokráte přítomen prvek méně příznačný pro Eastwoodovy snímky – humor. Ten se v jeho filmografii prosazuje většinou skrze pojetí vlastní postavy hlavního hrdiny – pistolníka, tvrďáka, cynika atd…, jehož projev je od určité doby více či méně aluzí, parafrází, poctou či přímo parodií dřívějších vlastních kreací tohoto typu ve filmech Leoneho, Siegela i vlastních. Samotný žánr komedie je v Eastwoodově režijní kariéře vzácností, výtečnou výjimkou potvrzující pravidlo je Bronco Billy a nyní právě Gran Torino. V obou případech však Eastwood dovedně míchá smích s hořkostí, respektive se slzami.
Gran Torino je zároveň dalším z řady Eastwoodových společensky angažujících se děl, tentokráte svou tématikou rasové ne/snášenlivosti, ale i problematikou psychiky válečných veteránů, která je v Americe momentálně vysoce aktuální. S otázkou „následků války“ Gran Torino pracuje spíše pod povrchem. Spojuje ji se samotným zasazením příběhu do konkrétního prostředí – Kowalski totiž žije ve čtvrti na okraji Detroitu obklopen početně stále se rozrůstající komunitou Vietnamců. A ti se do USA přistěhovali coby oběti americké prohry ve Vietnamu, neboť tehdy stáli na jejich straně. A především je zde Kowalského „nevyrovnání se“ se svojí účastí ve válce v Koreji. Po návratu domů zahořkl, nedokázal si najít cestu k vlastní rodině, a před okolím i Bohem tají osobní traumata z oné války.
Mnohem údernější v komentování aktuálních nešvarů je Eastwood na poli rasové (a imigrační) tématiky. Pomáhá mu v tom fakt, že rasistickou povahu zahořklého veterána v tomto ohledu hyperbolizoval a pojal jako hlavní komický prvek filmu: Špičkování s podobně naladěným holičem jsou v tomto směru komickým vrcholem filmu, podobně funguje i neustálé střetávání rasistického Kowalského – navíc původem Poláka – s etnicky čím dál pestřejším osazením čtvrti. Figura navíc nemůže vyznít negativně právě díky humorné nadsázce a také díky zmíněné motivaci skrze osobní korejské trauma.
Bilancující charakter Gran Torina potvrzuje i velké množství odkazů, citací či lehce parodických aluzí na Eastwoodovu dosavadní hereckou i režijní filmografii. Ať už je to samotný úvod s pohřbem ženy, který evokuje začátek Nesmiřitelných, otcovsko-mentorský vztah dvou hlavních – a zprvu vzájemně si cizích – postav, který odkazuje k Million Dolar Baby, či vykoupení hlavního hrdiny skrze obětování se pro mladého chlapce (Dokonalý svět).
Postava veterána z korejské války je pro Eastwoodovu hereckou kariéru rovněž charakteristická – zahrál si ji již počtvrté, naposledy ve filmu Absolutní moc.
Samotnou kapitolou by mohly být několikrát zmiňované vazby na Eastwoodovu westernovou filmařskou minulost, ať už ve formě suchých hlášek („Všimli jste si, že se občas potkáte s někým, koho byste neměli nasrat?“), které byly a jsou pro Eastwoodovy westernové figury charakteristické, či třeba narativním modelem odkazujícím k filmu Eastwoodova učitele, Tenkrát na Západě (postupně se odkrývající trauma z války, kdy se až v jedné ze závěrečných scén dozvíme, jakých zvěrstev byl Kowalski v Koreji aktivně přítomen). A samozřejmě závěrečný „souboj“, o němž však nemohu již více prozrazovat…
Se jménem hlavní postavy, Kowalským, Clint Eastwood – třeba i neúmyslně – odkazuje k jinému zásadnímu filmu, v němž rovněž hraje hlavní roli automobil a jeho řidič se jmenuje Kowalski: Vanishing Point Richarda Sarafiana. Tento film vznikl v roce 1971, čímž se ocitáme obloukem zpátky na samém počátku Eastwoodovy režijní dráhy, protože právě v tomto roce Eastwood debutoval filmem Zahrajte mi Misty!
Nepředpokládám, že to byl záměr, ale i přesto – není to krása?
Vít Peřina
Gran Torino (Gran Torino, USA 2008)
Režie: Clint Eastwood
Scénář: Nick Schenk, Dave Johannson
Kamera: Tom Stern
Hudba: Kyle Eastwood, Michael Stevens
Střih: Joel Cox, Gary Roach
Hrají: Clint Eastwood (Walt Kowalski), Christopher Carley (Otec Janovich), Bee Vang (Thao), Ahney Her (Sue Lor)´
Warner, 116 minut
