FANTOMblog

blog filmového magazínu FANTOM

‘animace’

Soutěžní sekce Jiné vize, konaná v rámci olomoucké Přehlídky animovaného filmu, má za sebou svůj pátý ročník. Představila jako vždy desítku krátkometrážních snímků, které vzešly z celkového počtu 46 přihlášených děl. Kurátorský výběr Pavla Ryšky zohlednil zejména rozmanitost animačních technik, uplatňovaných v současném českém audiovizuálním umění. Společným jmenovatelem snímků tedy nebyla převládající témata nebo trendy v animaci, ale pouze svébytná práce s médiem pohyblivého obrazu (což ostatně naplňuje název soutěže).

Mezinárodní porota nakonec vyhlásila nejlepším filmem Kůži (2011) Alexandry Moralesové, u níž ocenila „složitost vnímání minulosti a skutečnost, že upozorňuje na problém toho, že technologie, kterou používáme k zaznamenávání důležitých okamžiků a tváří, je nedokonalá a nespolehlivá“ (více o filmu na stránkách CAS FAMU: http://cas.famu.cz/?w=90). Zvláštní cenu si odnesl Martin Búřil za svůj MONOSKOP no. 3 (monkeyking legend), založený na důvtipném rozvíjení vizuality kontrolního obrazce v počítači, jímž animační program upozorňuje na chybějící data v animaci. Z původního nedostatku se stává konstrukční princip nového výtvarného řešení.

  

Všechny filmy byly standardně odpromítány v rámci večerní projekce ve filmovém sále. Jejich prezentace na PAF však zahrnovala i další formy: promítání v divadle nebo videoinstalaci v prostoru galerie. Různé způsoby předvádění odpovídají povaze děl, která nejsou určena striktně pro kino, ale naopak předpokládají volnější nakládání s pohyblivým obrazem. Zároveň tím organizátoři přehlídky vystihují dynamickou proměnu v současné audiovizi, při níž film opouští tradiční prostor kina a ten naopak může být „zabydlován“ jiným druhem představení. V rámci PAF například odehrál svůj koncert, zahrnutý do programového bloku Světlo a tma živé animace, kanadský hudebník Tim Hecker. Jeho zvukové kompozice vznikají v naprosté tmě sálu, tentokrát však filmového. Absence světla a obrazu umožňuje soustředit se na samotnou „epickou strukturu“ skladeb a rozšiřuje naši zkušenost, kterou máme s prostorem kina jako diváci. Tento prostor je na druhou stranu přetvářen skrze vypnutý projektor, jsa animován zvukem. Kina, čelící v digitální éře rapidnímu úbytku diváků, musejí hledat alternativní způsoby fungování. A nekomerční sféra, jakou představuje např. PAF, může významně přispět k nalezení vhodného modelu, jak dál v dnešní kultuře působit.

Pětileté trvání Jiných vizí vybízí k určitému bilancování. Organizátoři proto připravili výstavu, obnovující „paměť“ minulých ročníků skrze vybraná díla, zasazená do aktuálního galerijního uspořádání (autory výstavy jsou Tomáš Moravec a Matěj Al-Ali). Kromě toho vzniknul na platformě PAF, výzkumného projektu madiabaze.cz a olomoucké filmové vědy první díl Katalogu událostí českého pohyblivého obrazu, jímž se započíná odborné mapování této oblasti mezi lety 2000-2010. A to je další, neméně podstatný rozměr PAF: zatímco aktuální ročník Jiných vizí usiluje o prezentaci současných projevů v české animované tvorbě, přehlídka jako taková přesahuje svá časová omezení na daný ročník a soustředí se rovněž na shromažďování a vyhodnocování dat, spadajících již do historie. V tomto smyslu patří PAF v rámci filmových festivalů ke zcela ojedinělým.

Jan Křipač

[do_widget „Nejnovější příspěvky“]

AniFest 2010 udílel ceny

By on Květen 24, 2010

9. ročník mezinárodního festivalu animovaných filmů AniFest 2010 v Teplicích vyvrcholil v neděli 23. května slavnostním vyhlášením výsledků. Ústředním motivem festivalu byl Karel Zeman, jehož 100. výročí narozenin připomněla nejen dvoudenní mezinárodní konference „Karel Zeman – kino zázraků“, ale i kompletní retrospektiva tohoto tvůrce a další programy. AniFest 2010 však přinesl i řadu dalších pozoruhodných sekcí (tvorba slavného italského tvůrce Bruno Bozzetta, přehlídka litevské animace, sekce věnovaná trikovému filmu atd.). To podstatné se však odehrávalo při projekcích soutěžních filmů v řadě kategorií. Výsledky, k nimž dospěly mezinárodní poroty, zahrnují i ocenění pro české tvůrce – Jiří Barta si za svůj snímek Na půdě odnesl cenu v kategorii Celovečerní film a Cenu města Teplice, Břetislav Pojar zvítězil s filmem Psí historie v sekci filmů o rozsahu 15 – 60 minut:

Grand Prix AniFest 2010

ZRÁTY A NÁLEZY (Lost and Found), režie Philip Hunt (VB)

Cena v kategorii Krátký film do 5 minut

LIDSKÉ BYTOSTI (Human Beings), režie Mashaallah Mohammadi (Írán)

Cena v kategorii Krátký film od 5 do 15 minut

JOSKOVI ŠNECI (Joseph´s Snails), režie: Sophie Roze (Francie)

Cena v kategorii Krátký film od 15 do 60 minut

PSÍ HISTORIE (Dog´s Story), režie Břetislav Pojar (ČR)

Zvláštní uznání poroty v kategorii Krátký film od 15 do 60 minut

TEKUTÉ MÝDLO (Hand Soap), režie: Kei Oyama (Japonsko)

Cena v kategorii Celovečerní film

NA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY? (In the Attic or Who Has a Birthday Today?), režie Jiří Barta (ČR)

Cena v kategorii TV film a seriál

ZTRÁTY A NÁLEZY (Lost and Found), režie Philip Hunt (VB)

Cena v kategorii Videoklip

PO DEŠTI (After the Rain), režie François Vogel (Francie)

Cena v kategorii Reklama a znělka

HONG LONG CENTURY PLAZA, režie Bohong Deng (Čína)

Cenu v kategorii Studentské filmy

JÁ JSEM ŠIMON (I am Simon), režie Tünde Molnár (Maďarsko)

Hlavní cenu v kategorii Filmy vytvořené dětmi

DOMÁCÍ LEV (The Lion at Home), kolektiv dětí z Bricknell Primary School (VB)

Cena města Teplice

NA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY? (In the Attic or Who Has a Birthday Today?), režie Jiří Barta (ČR)

Podrobné výsledky Anifestu 2010 naleznete na www.anifest.cz!

Závěrem nezbývá než dodat, že jubilejní 10. ročník AniFestu se uskuteční ve dnech 26. 4. – 1. 5. 2011 opět v Teplicích.

Byl zahájen Anifest 2010

By on Květen 14, 2010

V úterý začal devátý ročník Anifestu, tentokráte pořádaný v severočeských Teplicích. Už slavnostní ceremoniál svou poetikou naznačoval, že mezinárodní festival animovaných filmů je letos věnován 100. výročí narození Karla Zemana.

Právě tvorba této české legendy trikového filmu dominuje celé teplické přehlídce. Diváci mohou během šesti festivalových dnů zhlédnout všechny celovečerní a krátké filmy Karla Zemana včetně dokumentárních filmů o něm. Jde o jedinečnou příležitost tato díla vidět pohromadě na 35 mm kopiích.

V dalších sekcích se program zaměřuje na další mistry světového trikového filmu, z nichž určitě velkou pozornost upoutá pásmo filmů Georgésé Méliése.

Mezi hlavními programovými sekcemi zaujme i ojedinělá přehlídka litevské animované tvorby od počátku 20. století až po současnost. K jejím průkopníkům patří Vladislav Starevič, chybět nebudou ani ukázky z tvorby litevských klasiků jako jsou Zenonas Tarakevičius, Antanas Janauskas, Ilja Bereznickas, Nijole Valadkevičiute, Zenonas Šteinys, Valentas Aškinis a mladé tvůrce reprezentují Jurate Leikaite, Danas Bereznickas, Antanas Skučas a další.

Ani v soutěžních sekcích nemohou chybět díla špičkových tvůrců. V nejsledovanější kategorii celovečerních filmů se vedle filmu Na půdě Jiřího Barty představí také kafkovsky laděná skandinávská koprodukce nazvaná Metropia (režie Tarik Saleh), maďarský film Imigranti (Gabor Csupo) a izraelsko-australský snímek 9.99$ (Tatia Rosenthal).

Závěrem ta nejdůležitější informace – Anifest startuje potrvá do neděle 23.května 2010. O jeho průběhu budeme na stránkách Fantomu samozřejmě informovat.

Přehlídka animovaného filmu

By on Listopad 27, 2009

Druhý prosincový týden (od 10. do 13.12.) se v Olomouci uskuteční osmý ročník Přehlídky animovaného filmu, která se dlouhodobě vyznačuje kvalitním programovým výběrem, rozšiřujícím pole tradiční animace směrem k experimentálnímu filmu, performanci a novým médiím. Dalším rysem je propojování filmové praxe s teorií, které se uskutečňuje formou přednášek, workshopů a diskuzí, a zájem o systematické mapování dějin animace.

Letošnímu programu bude dominovat téma non-fikční animace s jejími různými žánrovými formami od naučných filmů až po portréty osobností. V rámci sekce představí svoji tvorbu rakouský experimentální filmař Martin Arnold. Další hosté jsou spjati s přehlídkou chorvatské animace, která proslula zejména tzv. záhřebskou školou, ale i v současnosti vykazuje mnohé talenty. Samostatná retrospektiva bude věnovaná Ivanu Ladislavu Galetovi, který kromě přednášek připravil i vlastní výběr méně známých chorvatských animátorů. Jedinečný zážitek slibuje interaktivní lekce s Kenem Jacobsem, který s diváky bude komunikovat prostřednictvím Skype. Jeho příspěvek je součástí bloku živé animace, v němž vystoupí rovněž přední čeští VJs. Specifikem PAF je i soutěžní sekce – otevřená jak profesionálům, tak amatérům. Fenomén animace pak vystoupí z projekčních sálů do chodeb olomouckého Uměleckého centra skrze různé výstavy a instalace, které ho promění v jeden živý multimediální prostor. Více na: www.pifpaf.cz.

V posledních dnech jsme několikrát psali o filmech v soutěži letošního AniFestu. Osmý ročník mezinárodní přehlídky animovaných filmů, která se letos uskutečnila hned ve dvou městech (Třeboň a Teplice), je po včerejšku minulostí. Proto se sluší alespoň krátkým výčtem zmínit jména vítězných snímků a tvůrců.

Z Třeboně si cenu za Nejlepší český animovaný film si odnesla Kristýna Dufková (Usnula jsem), nejlepším animovaným filmem do 5 minut byl vyhlášen německý snímek Brzo ve vašich městech (Thilo Ewers), v kategorii filmů do 15 minut zvítězil francouzsko-britský koprodukční film Deset (režie: BIF). Ve středometrážní kategorii (do 60 minut) ocenila porota snímek Řetězová pila australského režiséra Dennise Tupicoffa. A v kategorii celovečerního filmu zvítězil Bill Plympton s filmem Idioti a andělé.
V teplické části AniFestu pak porota rozhodovala soutěž studentských a zakázkových filmů. Cenu za nejlepší filmové pásmo v soutěži škol si odnesla belgická ADICAF, přičemž za nejlepší studentský film byl vyhlášen snímek Pěkný den na piknik (režie Monica Gallab). V kategorii zakázková tvorba vyhrály filmy Metař na měsíci (režie Konstantin Golubkov, Rusko 2007) a V pohodě (režie Cesar Diáz Meléndez, Španělsko 2008). Cenu teplických diváků, stejně jako Grand Prix za celkově nejlepší film mezinárodní soutěže AniFestu 09 získal, jak jinak, film Billa Plymptona Idioti a andělé.

Idioti a andělé Billa Plymptona

Idioti a andělé Billa Plymptona

Sita zpívá AniFestu

By on Květen 9, 2009

Soutěž celovečerních filmů AniFestu sice po zásluze vyhrál film Idioti a andělé Billa Plymptona, ve Fantomu si však krátce povšimneme jiného velmi zajímavého snímku v této sekci.
Sita zpívá blues americké animátorky Niny Paley je hravým, poutavým a formálně velmi pestrým autorským zpracováním eposu Rámájana. Paley nejenže klasické dílo indické literatury originálním a zábavným způsobem přibližuje dnešnímu „čtenáři“, ale příběh Rámy a Sity jí slouží zároveň jako paralela pro vlastní zkušenost s nevydařeným citovým vztahem.

Obrázek 1

Obrázek 1

Film je vlastně mozaikou čtyř vypravěčských úhlů pohledu, které Paley pravidelně střídá a odlišuje je i v samotné výtvarné složce (jedná se vždy o jednoduchou 2D animaci). Ústřední linkou je samozřejmě příběh bezpodmínečné lásky Sity k zamilovanému, ale pochybujícímu Rámovi (Obrázek 1). Tento příběh však glosují tři postavy (v duchu asijských stínových loutek), které celý film debatují o různých faktech a reálích z Rámajany, čímž vtipně posouvají děj kupředu či vypichují nějaký konkrétní detail. V „jejich“ podání mají stejné postavy eposu jinou výtvarnou podobu, než jakou jim Paley vtiskla v základní vypravěčské rovině – tentokráte Paley vychází přímo z autentických ilustrací (Obrázek 2). Třetí podobu Sity a dalších hrdinů přinášejí vkládaná muzikálová čísla (Obrázek 3) na písně jazzové zpěvačky Annette Hanshaw. Tyto vsuvky – které jsou rovněž odkazem na tradici indického Bollywoodu – už pohled na Rámájanu přesouvají do osobní polohy režisérky. Právě písně Annette Hanshaw napomáhaly Nině Paley (podle jejích vlastních slov – viz webové stránky filmu) v době, kdy prožívala osobní krizi po rozchodu s přítelem. A tím se dostáváme ke čtvrté vypravěčské i výtvarné rovině filmu – paralelní příběh mladé ženy, kterou během pracovního pobytu v Indii opustí její přítel. Její osud je ve svých zvratech podezřele podobný příběhu Sity (Obrázek 4), která tak získává svou celkově již čtvrtou, zcela odlišnou podobu, v níž nechybí ani zapojení reálných fotografií.

Obrázek 2

Obrázek 2

Čtvero různých výtvarných podob jednoho příběhu, čtvero odlišných narativních přístupů. Může to působit jako formalistní schválnost, ale opak je pravdou: Nina Paley tímto způsobem nápaditě postihuje jeden z charakteristických znaků hinduismu – reinakrnace a vtělení do rozličných podob.
Zároveň je každá ze čtyř výtvarných rovin ukázkou rozličných režijních a autorských kvalit americké animátorky. Na jedné straně předvádí dokonalé choreografie v davových muzikálových výstupech, na straně druhé zase dosáhne maximálního komického i informativního efektu pomocí působivě jednoduchých koláží á la Terry Gilliam, v nichž hraje hlavní roli vtipný poloimprovizovaný rozhovor tří amerických Indů. K tomu přidává dvě výtvarně zcela odlišně (přitom adekvátně) zpracované varianty téhož příběhu, jehož obdoby zažívají lidé po staletí.

Obrázek 3

Obrázek 3

Tak jako se Višnu převtěluje do dalších a dalších podob (princ Ráma je sedmou z nich), tak jako příběh eposu získává ve vyprávění, v knihách, na divadle či třeba v animovaném filmu další a další podoby, žije již svým vlastním, nezadržitelným životem i film Sita zpívá blues. Mimojiné kvůli problémům s autorskými právy k písním Annette Hanshaw se Nina Paley rozhodla film nechat k dispozici všem případným zájemcům o zhlédnutí.

Vít Peřina

Obrázek 4

Obrázek 4

Ačkoli nemá Anifest zvláštní sekci, určenou pro filmy z východní Evropy, přesto je jejich zastoupení v oficiální soutěži poměrně výrazné – což je dáno geografickou polohou festivalu a jeho možnostmi prostředkovat mezi různými kulturními oblastmi Evropy. Letos bylo vybráno na tucet krátkometrážních a jeden středometrážní snímek, které reprezentují animaci ve východní části kontinentu.

Nejpočetnější kolekci utvořily současné ruské filmy. V ní byly rovněž obsaženy hlavní tendence, které se objevují i v jiných východoevropských produkcích – tedy hra se žánry, příklon ke klasickým látkám a reflexe současnosti skrze vyhrocenou poetickou formu. Vtipnou variaci na žánr pověsti přinesly snímky Hliněný panáček (r. Stepan Koval) a Maima Dlouhoočekávaný (r. Inga Korzhneva), vzniklé v rámci cyklu Hora diamantů, který připravuje od roku 2004 studio Pilot, jež v něm představuje ve zhuštěné a modernizované podobě folklór určitých regionů Ruska. Z etnických kořenů jižních Slovanů potom vychází chorvatská Morana (r. Simon Bogojević Narath), která téma zla a smrti aktualizuje do dnešní společnosti. S konvenčními prvky pohádky si zase vyhrál polský režisér Waldek Mordarski, jehož Dokonalý rytíř je de facto minutovým gagem, parodujícím rytířovu chrabrost, s níž osvobozuje princeznu z netvorova područí. Nadsázka ve vyprávění je zdůrazněna stroze minimalistickou, černobílou kresbou. Naopak Slovák Boris Šima pracuje ve své grotesce Chyťte ho s náročnějšími technikami, kombinujícími pojarovskou reliéfní loutku s počítačovou animací. Příběh o nezbedném chlapci, který uteče při školní exkurzi v muzeu a ničí ho svými bláznivými malůvkami, má také složitější vyprávěcí strukturu, zahrnující více motivů, postav a prostředí. Co do trvání patří film k nejdelším v soutěži.

Náročnější narativní i výtvarné ztvárnění vyžadovaly filmy, vycházející z klasických literárních předloh. Zkušená ruská režisérka Maria Mouatová natočila snímek On a Ona podle Gogolovy povídky s mistrně propracovanými loutkami a rekvizitami, jež oživují nostalgický příběh o nezrušitelnosti pout k blízkému člověku. Odlišným způsobem postupovala mladá česká absolventka VŠUP Magdalena Bartáková, která pro svoje osobité ztvárnění starozákonní Písně písní, nazvané Zahrada uzavřená, zvolila formu lehkého náznaku v kresbě tužkou a černou pastelkou na průhledných fóliích.

K nejsilnějším filmům z východoevropské kolekce patří ty, jež se nějakým způsobem vztahují k současnému světu. Jeho obraz může být absurdně stylizovaný, symbolicky otevřený nebo kriticky konkrétní – ale vždy je nelichotivý, ponurý a nesmlouvavý. Někteří východní filmaři pomocí skalpelu výtvarné zkratky diagnostikují choroby naší doby – zejména v postsocialistických společnostech, zasažených virem globalizace. Rus Pavel Suhih v Pravdivém příběhu větrákového muže satirizuje prázdný slavomam a politické prospěchářství, Chorvat Veljko Popović v Ta, která měří tupý konzum a Estonec Priit Pärn v Životě bez Gabrielly Ferri citovou apatii velkoměstského člověka – tvora mezi robotem, klonem a maskotem. Maďar Geza M. Tóth pak vše transponuje do apokalyptické vize svého Erga, v němž dvě bezpohlavní bytosti bojují o své přežití, přičemž smrt je možná jediným vysvobozením z nicoty. Minimálně tyto čtyři snímky potvrzují, že animovaná tvorba ve východní Evropě navazuje svojí uměleckou úrovní na slavnou minulost a zároveň neztrácí kontakt s živou přítomností. Naopak.

Jan Křipač

Ergo

Ergo