FANTOMblog

blog filmového magazínu FANTOM

Přípěvky autora

Dny evropského filmu

By on Duben 9, 2009

Mezi 16. dubnem a 5. květnem se v Praze, Brně, Olomouci, Boskovicích, Uherském Hradišti a Veselí nad Moravou uskuteční 16. ročník přehlídky Dny evropského filmu. Program je opět soustředěn na výběr ze současné nekomerční produkce ze zemí kulturně či geograficky spjatých s evropským kontinentem – tedy včetně těch mimo EU. Diváci tak mohou zhlédnout např. švýcarský Šťastný nový rok, chorvatský Za sklem nebo festivalovými cenami ověnčený turecký snímek Vejce. Z děl známějších režisérů bude k vidění např. Severní země João Botelha, Boogie Radu Munteana, Ticho před Bachem Pere Portabelly nebo Herečky Valerie Bruni-Tedeschi. Poslední z nich následně vstoupí i do české distribuce. Více na: http://www.eurofilmfest.cz.

Boogie

Boogie

Nezvaný host

By on Duben 8, 2009

Druhý celovečerní film amerického herce, scenáristy a režiséra Toma McCarthyho vznikal uprostřed bushovské éry, tísněné strachem z všemožných „hrozeb“, atakujících západní civilizaci zvenčí. Dnes je situace jiná a když tento snímek vstupuje do českých kin, působí nikoli jako kritická výzva proti aktuálnímu politickému establishmentu, ale spíše jako součást naší kolektivní paměti, která znovu odkrývá věci již minulé – atmosféru úzkosti pod státním dohledem a obav před cizím nepřítelem, vetkaných do nedokonalých zákonů nerozlišujících složitost konkrétních životních osudů. Nezvaný host tak zpětně funguje podobně jako některé hollywoodské filmy 70. let, odrážející dobu kolem aféry Watergate, a řadí se volně mezi novější díla vystihující ještě nedávnou epochu, která bývá spojována se jménem předposledního amerického prezidenta.

Hlavní postavou McCarthyho příběhu je stárnoucí univerzitní profesor ekonomie Walter Vale. Osamělý vdovec z Connecticutu, žijící ze dne na den v pravidelném rytmu přednášek, konferencí a tvůrčího volna pro psaní knih. Podobá se na jedné straně nedůtklivému veteránovi z Eastwoodova Gran Torino, který svoji frustraci ze světa maskuje za kamennou tvář, ale na straně druhé tak trochu chlapci z Kurosawovy Tokijské sonáty, který hledá únik z přetechnizované společnosti v lekcích z klasického klavíru. Avšak ani ty nedokáží profesora plně uspokojit. Jeho život se obrátí novým směrem až skrze nečekané setkání s mladým mileneckým párem – dvěma nelegálními imigranty, kteří žijí tajně v jeho druhém, prázdném bytě v New Yorku.

Přes prvotní překvapení je nechá Vale u sebe bydlet a žije s nimi po několik dní, kdy se ve městě účastní mezinárodní konference s tématem (jak jinak) globalizace. Akademický teoretik tak začíná porovnávat učebnicové koncepty s reálnou situací na ulici. Jeho postupné sblížení s mladou dvojicí, zobrazené jako nikoli neproblematické, mu ukáže na možnosti a zároveň úskalí soužití lidí s rozdílným kulturním pozadím v jednom prostředí a v dané společenské situaci. Úskalí začínají převládat ve chvíli, kdy je mladík neoprávněně zadržen a převezen do detenčního zařízení s malou nadějí na propuštění.

Přesvědčivost McCarthyho filmu vyplývá z toho, že příliš obecný vzorec (New York – běloch – muslimové) je vyplněn mnoha detaily, které ho odsouvají do pozadí a na něž je upřena pozornost během vyprávění. Samotné téma tak vyvstává až zpětně, není divákovi schematicky předkládáno. McCarthy se zbavuje tezovitosti tím, že přidruží k postavám činnosti, jež nemají politický obsah. Neřeší se politika, ale běžné maličkosti: práce, cesty metrem, schůzky, volné chvíle zaplněné společnou večeří nebo hudbou. A právě hudba je klíčem k dorozumění, pobídkou k rozvinutí hlavní postavy, která nese vyprávění, a v neposlední řadě je zdrojem humoru. Profesor definitivně vymění klavír za africké bubny. Běloch v saku jamuje s černochy uprostřed Central Parku. Africký rytmus, odlišný od evropského, je vzpruhou, která Američana přibližuje světu.

 

Jan Křipač

 

Nezvaný host (The Visitor, USA 2007)

Scénář a režie: Tom McCarthy

Kamera: Oliver Bokelberg

Hudba: Jan A. P. Kaczmarek

Střih: Tom McArdle

Hrají: Richard Jenkins (Waler Vale), Haaz Sleiman (Tarek Khalil), Danai Gurira (Zainab), Hiam Abbass (Mouna Khalil) ad.

AČFK, 104 min.

Venkovský učitel ve Francii

By on Duben 2, 2009

České filmy se do francouzské distribuce dostávají minimálně. Mezi několik málo výjimek patří v poslední době Štěstí a Venkovský učitel Bohdana Slámy. Druhý z nich měl premiéru včera a dostalo se mu celkem dobrého přijetí. Některé z recenzí si můžete přečíst na těchto stránkách:

http://www.allocine.fr/film/fichefilm_gen_cfilm=131181.html

http://www.liberation.fr/cinema/0101559447-country-teacher-printemps-de-drague

http://www.critikat.com/Country-Teacher.html

Rozhovor s Bohdanem Slámou vyšel ve Fantomu č. 45.

 

pondělí 6. dubna, 19.00, filmový sál FF UP

Jedna od srdce

Krach. Ostuda. Propadák. Zároveň jeden z vizuálně nejsmělejších projektů v dějinách kinematografie. Po dokončení velkolepé Apokalypsy zamýšlel Francis Ford Coppola natočit skromný muzikál s malým rozpočtem. Nakonec se z něho stal monstrózní spektákl, který se svými 27 miliony dolarů pohltil sám sebe. Nevydělal a se svojí obskurní poetikou byl odsouzen k posměškům kritiků.

Manželství Frannie a Hanka je po pěti letech před rozpadem. Oba hledají únik ze všední reality ve fantaziích a paralelních vztazích. Pohřbí jejich noční dobrodružství skomírající lásku, nebo ji naopak znovu oživí?

Coppola nechal vybudovat prostředí Las Vegas, ve kterém se příběh odehrává, kompletně ve svém nově otevřeném ateliéru Zoetrope. Umělé stavby, neonová světla, dráždivé barvy podtrhují snovou atmosféru a posouvají ji až k hranici kýče. Naopak zemité songy Toma Waitse odporují romantické nasládlosti. A k tomu všemu Nastassja Kinski ve svém vrcholném hereckém období – to jsou všechno důvody jít na film (jak říká jeden jeho trailer), „který jste nikdy neviděli.“

Francis Ford Coppola: Jedna od srdce (One from the Heart)

USA 1982

hrají: Frederic Forrest, Teri Garr, Nastassja Kinski, Raul Julia ad.

hudba: Tom Waits

anglické znění, 107 min.

Na konci dubna se v Uherském Hradišti bude konat již jedenáctý Seminář archivního filmu, tentokrát  tematicky zaměřený na období po vzednmutém roce 1968 a v letech těsně předcházejících. Hlavní programový cyklus Deziluze z utopie, v němž budou promítnuty například snímky Pravidelní milenci Philippa Garrela, Eden a potom Alaina Robbe-Grilleta či Godardovo Zachraň si, kdo můžeš (život). Další cykly se budou věnovat mimo jiné generační revoltě, traumatu vietnamské války, sexuální revoluci či roku 1968 v Československu. Mezi potvrzenými hosty jsou britský režisér a herec Michael Sarne a ve Francii žijící americký spisovatel a novinář Jim Haynes. O účasti na Semináři se jedná také s francouzským scenáristou Jean-Claude Carriérem či filmařkou Julií Gavras. Chybět nebude ani doprovodný program, ve kterém proběhnou hudební vystoupení, představení divadla Vizita a Jaroslava Duška, fotografické výstavy či doplňkové premiéry českých a slovenských filmů.

Jedenáctý ročník Semináře archivního filmu proběhne v Uherském Hradišti 23. – 26. dubna 2009, podrobnosti naleznete zde.

Na konci dubna vyjde také speciální monotematické číslo Fantomu zaměřené na letošní hradišťský archivní seminář.

Japonský večer Fantomu

By on Březen 27, 2009

V pondělí 30. března 2009 bude večer Fantomu patřit filmu Masahira Šinody Pod třešňovými květy z roku 1975.

Masahiro Šinoda (*1931) patří ke klasiků japonské nové vlny. Právě 60. léta mu v rámci největšího japonského studia Shochiku (vedle např. známějšího Nagishy Oshimy) dala mnoho filmařských příležitostí, jak si vytříbit svůj styl. K jeho nejznámějším filmům z 60. let patří zejména Dvojí sebevražda (Double Suicide, 1969).

Film, který bude v rámci Večerů Fantomu uveden, spadá již do méně zmapované tvorby let 70. Pod třešnovými stromy (1975) je hororový příběh z japonského středověku o bizardním vztahu jednoho páru. Lupič, který si násilím přivlastní jednu ženu, je brzy vržen do podivné situace. Žena jej nutí nosit domů hlavy lidí, které pro ni musí zabíjet. Film neklade důraz na brutální skutečnost těchto činů, jako spíše na atmosféru, budování napětí a krásnou kameru nevinné jarní krajiny. Poetický název filmu vychází z pověry, že když začnou opadávat třešňové květy, tak na lidi, brouzdajícími pod jejich korunami, padne kletba.

Natáčení

By on Březen 21, 2009

Claire Denisová dokončuje snímek White Material s Isabelle Huppertovou v hlavní roli. Film, který snímá stálý kameraman Bruno Dumonta Yves Cape, by měl být uveden ve francouzských kinech ještě letos.

Premiéra dlouho očekávaného dramatu Alaina Resnaise Les herbes folles je plánována na říjen tohoto roku. Vedle obligátních resnaisovských herců André Dussolliera a Sabine Azémy se objeví Emmanuelle Devosová a Mathieu Amalric.

Amalric hraje i v komedii Visages, kterou ve Francii natáčí Tsai Ming-liang. Do příběhu o tchajwanském režisérovi připravujícím v pařížských kulisách film o Salomé, jsou dále obsazeni Lee Kang-sheng, Laetitia Casta, Fanny Ardantová, Jean-Pierre Léaud, Nathalie Bayeová a Jeanne Moreauová.

Naopak Hou Hsiao-hsien se vrátil z Paříže (Let červeného balónku) na Tchaj-wan, kde s Qi Shu natáčí kriminální drama zasazené do středověké Číny The Assassin o profesionální vražedkyni, která se chce vydat na jinou životní dráhu a v cestě ji stojí její mistr.

Tsai s herci během natáčení v Louvru

Tsai s herci během natáčení v Louvru

Bratři z donucení

By on Březen 21, 2009

Na rozdíl od filmů Zbouchnutá, Superbad či Kopačky komedie Adama McKaye zatím do širšího povědomí českých diváků nepronikly. Je to způsobeno nejspíš tím, že – ačkoli produkovány úspěšným Juddem Apatowem – vykazují ještě více ztřeštěnosti, vulgarity a odkazů na americké reálie než ostatní snímky Apatowovy skupiny. Pro většinové publikum – zvláště evropské, navyklé na jiný způsob humoru – mohou být už za hranicí přijatelnosti. Zatímco u Zbouchnuté nebo Kopaček se divák, odmítající značnou míru nadsázky, mohl spolehnout alespoň na zřetelný vývoj zápletky (přece jen „romantický“ vztah mezi mužem a ženou), u McKayových filmů je příběh mnohem více v pozadí – zastřen různými skeči, parodickými odkazy a nesmyslnými odbočkami.

Ale právě tato nezvyklá, rozrušující kompozice je u McKaye to nejzajímavější. Ve svém základu mají jeho komedie stále stejnou kostru: sledují vzestup a pád, ve kterém dojde hrdina „poznání“, jež ho vrátí nazpět do života. Tedy typický půdorys hollywoodské komedie, který je ovšem v tomto případě rozdroben mezi situace, jež nepřispívají k jeho rozvoji, ale fungují samy o sobě. Tyto situace mohou být čistými gagy, rozmáchlými variacemi jednoho prvku (časté „hudební“ vstupy) nebo parodickým shazováním známého fenoménu – vždy však mají sloužit k vyvolání smíchu u diváka. McKayovým přínosem je jejich svérázná stylizace, nikoli schopnost dokonale vyprávět.

 

Vzestup a pád hrdiny je u McKayových filmů vždy spojen s otázkou přátelství. Ve Zprávaři ztrácí narcistní hlasatel nejen svůj job, ale i celý vysílací tým věrných nohsledů (neopakovatelně ztvárněných apatowskými herci v čele se Stevem Carellem). Podobně v Nejrychlejším jezdci je automobilový šampion opuštěn nejen svou manželkou, ale i nejlepším přítelem (ten se s ní samozřejmě ihned ožení). V Bratrech z donucení se schéma nejprve obrací: přibližně čtyřicetiletí staří mládenci žijící u svých rozvedených rodičů jsou nuceni naráz bydlet pod jednou střechou, protože si otec jednoho zval matku druhého – ale nakonec všechno zapadá do známé šablony. Bratři se přes naprosto antagonistické charaktery spřátelí (sbližuje je zastydlá puberta), rozběhnou spolu podnik, jež nemá pražádnou naději na úspěch, rozejdou se, aby mohli konečně dospět. Teprve potom se jejich přátelství dostane na novou, opravdovější, ale méně bláznivou (a zábavnou) úroveň. Film musí skončit.

Jednotlivé humorné situace a skeče útočí v Bratrech z donucení, stejně jako v jiných McKayových filmech, hlavně na tradiční americká témata: rodinu, výchovu, kariéru, úspěch a showbyznys. Přitom se ukazuje, že tyto hodnoty nemusí být vůbec v souladu: rodina produkuje nevychované spratky a neurotické rodiče, kariéra nevede k osobní satisfakci, ale ke krachu, dokonalá spořádanost ústí v bezúčelný chaos. Výsledkem není nějaká harmonická kultura, nýbrž vulgární svět, přesycený zábavou. McKayova někdy až agresivní nadsázka pracuje s abnormalitami, které se v neustálém toku masmédií, jímž jsme zaplaveni, stávají postupně přijímanými. Přehnaný gag nás z tohoto proudu vytrhuje a úsměv přechází ve škleb. Hrdinové, kteří stejně jako my nacházejí zálibu v kýči, se musí na chvíli zastavit – aby si mohli dál pobrukovat „Ice Ice Baby“ a nezbláznit se z toho.

 

I když zůstávají Bratři z donucení vyostřeným a nápaditým filmem, přesto postrádají množství překvapivých gagů, které jsme mohli vidět v Nejrychlejším jezdci a hlavně ve Zprávaři (srážka s motorkářem na mostě, rvačka televizních „gangů“ nebo sex jako pokleslá animovaná vsuvka jsou prostě nedosažitelné). Autoři filmu – k McKayovi a obligátnímu Willu Ferrellovi přibyl John C. Reilly – se tentokrát zaměřili více na oba hlavní charaktery a jejich vzájemnou srážku. Až dosud dominovala McKayovým komediím jedna ústřední mužská postava (zosobněná Ferrellem), na níž se soustřeďoval veškerý humor za pomoci letmo načrtnutých vedlejších protagonistů. Zde se humor rozděluje rovným dílem mezi dvě propracované postavy, což mu někdy ubírá na razanci. V gagu není rovnocenných partnerů, vždy musí být někdo slabší a prohrát. Můžeme říct, že v gagu, narozdíl od života, není přátelství možné.

Jan Křipač

Bratři z donucení (Step Brothers, USA 2008)

režie: Adam McKay

scénář: Adam McKay, Will Ferrell

kamera: Oliver Wood

hudba: Jon Brion

střih: Brent White

hrají: Will Ferrell (Brennan Huff), John C. Reilly (Dale Doback), Mary Steenburgen (Nancy Huff), Richard Jenkins (Robert Doback) a další.

Bonton, 98 min.