FANTOMblog

Na konci dubna se v Uherském Hradišti bude konat již jedenáctý Seminář archivního filmu, tentokrát  tematicky zaměřený na období po vzednmutém roce 1968 a v letech těsně předcházejících. Hlavní programový cyklus Deziluze z utopie, v němž budou promítnuty například snímky Pravidelní milenci Philippa Garrela, Eden a potom Alaina Robbe-Grilleta či Godardovo Zachraň si, kdo můžeš (život). Další cykly se budou věnovat mimo jiné generační revoltě, traumatu vietnamské války, sexuální revoluci či roku 1968 v Československu. Mezi potvrzenými hosty jsou britský režisér a herec Michael Sarne a ve Francii žijící americký spisovatel a novinář Jim Haynes. O účasti na Semináři se jedná také s francouzským scenáristou Jean-Claude Carriérem či filmařkou Julií Gavras. Chybět nebude ani doprovodný program, ve kterém proběhnou hudební vystoupení, představení divadla Vizita a Jaroslava Duška, fotografické výstavy či doplňkové premiéry českých a slovenských filmů.

Jedenáctý ročník Semináře archivního filmu proběhne v Uherském Hradišti 23. – 26. dubna 2009, podrobnosti naleznete zde.

Na konci dubna vyjde také speciální monotematické číslo Fantomu zaměřené na letošní hradišťský archivní seminář.

V pondělí 30. března 2009 bude večer Fantomu patřit filmu Masahira Šinody Pod třešňovými květy z roku 1975.

Masahiro Šinoda (*1931) patří ke klasiků japonské nové vlny. Právě 60. léta mu v rámci největšího japonského studia Shochiku (vedle např. známějšího Nagishy Oshimy) dala mnoho filmařských příležitostí, jak si vytříbit svůj styl. K jeho nejznámějším filmům z 60. let patří zejména Dvojí sebevražda (Double Suicide, 1969).

Film, který bude v rámci Večerů Fantomu uveden, spadá již do méně zmapované tvorby let 70. Pod třešnovými stromy (1975) je hororový příběh z japonského středověku o bizardním vztahu jednoho páru. Lupič, který si násilím přivlastní jednu ženu, je brzy vržen do podivné situace. Žena jej nutí nosit domů hlavy lidí, které pro ni musí zabíjet. Film neklade důraz na brutální skutečnost těchto činů, jako spíše na atmosféru, budování napětí a krásnou kameru nevinné jarní krajiny. Poetický název filmu vychází z pověry, že když začnou opadávat třešňové květy, tak na lidi, brouzdajícími pod jejich korunami, padne kletba.

Claire Denisová dokončuje snímek White Material s Isabelle Huppertovou v hlavní roli. Film, který snímá stálý kameraman Bruno Dumonta Yves Cape, by měl být uveden ve francouzských kinech ještě letos.

Premiéra dlouho očekávaného dramatu Alaina Resnaise Les herbes folles je plánována na říjen tohoto roku. Vedle obligátních resnaisovských herců André Dussolliera a Sabine Azémy se objeví Emmanuelle Devosová a Mathieu Amalric.

Amalric hraje i v komedii Visages, kterou ve Francii natáčí Tsai Ming-liang. Do příběhu o tchajwanském režisérovi připravujícím v pařížských kulisách film o Salomé, jsou dále obsazeni Lee Kang-sheng, Laetitia Casta, Fanny Ardantová, Jean-Pierre Léaud, Nathalie Bayeová a Jeanne Moreauová.

Naopak Hou Hsiao-hsien se vrátil z Paříže (Let červeného balónku) na Tchaj-wan, kde s Qi Shu natáčí kriminální drama zasazené do středověké Číny The Assassin o profesionální vražedkyni, která se chce vydat na jinou životní dráhu a v cestě ji stojí její mistr.

Tsai s herci během natáčení v Louvru

Na rozdíl od filmů Zbouchnutá, Superbad či Kopačky komedie Adama McKaye zatím do širšího povědomí českých diváků nepronikly. Je to způsobeno nejspíš tím, že – ačkoli produkovány úspěšným Juddem Apatowem – vykazují ještě více ztřeštěnosti, vulgarity a odkazů na americké reálie než ostatní snímky Apatowovy skupiny. Pro většinové publikum – zvláště evropské, navyklé na jiný způsob humoru – mohou být už za hranicí přijatelnosti. Zatímco u Zbouchnuté nebo Kopaček se divák, odmítající značnou míru nadsázky, mohl spolehnout alespoň na zřetelný vývoj zápletky (přece jen „romantický“ vztah mezi mužem a ženou), u McKayových filmů je příběh mnohem více v pozadí – zastřen různými skeči, parodickými odkazy a nesmyslnými odbočkami.

Ale právě tato nezvyklá, rozrušující kompozice je u McKaye to nejzajímavější. Ve svém základu mají jeho komedie stále stejnou kostru: sledují vzestup a pád, ve kterém dojde hrdina „poznání“, jež ho vrátí nazpět do života. Tedy typický půdorys hollywoodské komedie, který je ovšem v tomto případě rozdroben mezi situace, jež nepřispívají k jeho rozvoji, ale fungují samy o sobě. Tyto situace mohou být čistými gagy, rozmáchlými variacemi jednoho prvku (časté „hudební“ vstupy) nebo parodickým shazováním známého fenoménu – vždy však mají sloužit k vyvolání smíchu u diváka. McKayovým přínosem je jejich svérázná stylizace, nikoli schopnost dokonale vyprávět.

Vzestup a pád hrdiny je u McKayových filmů vždy spojen s otázkou přátelství. Ve Zprávaři ztrácí narcistní hlasatel nejen svůj job, ale i celý vysílací tým věrných nohsledů (neopakovatelně ztvárněných apatowskými herci v čele se Stevem Carellem). Podobně v Nejrychlejším jezdci je automobilový šampion opuštěn nejen svou manželkou, ale i nejlepším přítelem (ten se s ní samozřejmě ihned ožení). V Bratrech z donucení se schéma nejprve obrací: přibližně čtyřicetiletí staří mládenci žijící u svých rozvedených rodičů jsou nuceni naráz bydlet pod jednou střechou, protože si otec jednoho zval matku druhého – ale nakonec všechno zapadá do známé šablony. Bratři se přes naprosto antagonistické charaktery spřátelí (sbližuje je zastydlá puberta), rozběhnou spolu podnik, jež nemá pražádnou naději na úspěch, rozejdou se, aby mohli konečně dospět. Teprve potom se jejich přátelství dostane na novou, opravdovější, ale méně bláznivou (a zábavnou) úroveň. Film musí skončit.

Jednotlivé humorné situace a skeče útočí v Bratrech z donucení, stejně jako v jiných McKayových filmech, hlavně na tradiční americká témata: rodinu, výchovu, kariéru, úspěch a showbyznys. Přitom se ukazuje, že tyto hodnoty nemusí být vůbec v souladu: rodina produkuje nevychované spratky a neurotické rodiče, kariéra nevede k osobní satisfakci, ale ke krachu, dokonalá spořádanost ústí v bezúčelný chaos. Výsledkem není nějaká harmonická kultura, nýbrž vulgární svět, přesycený zábavou. McKayova někdy až agresivní nadsázka pracuje s abnormalitami, které se v neustálém toku masmédií, jímž jsme zaplaveni, stávají postupně přijímanými. Přehnaný gag nás z tohoto proudu vytrhuje a úsměv přechází ve škleb. Hrdinové, kteří stejně jako my nacházejí zálibu v kýči, se musí na chvíli zastavit – aby si mohli dál pobrukovat „Ice Ice Baby“ a nezbláznit se z toho.

I když zůstávají Bratři z donucení vyostřeným a nápaditým filmem, přesto postrádají množství překvapivých gagů, které jsme mohli vidět v Nejrychlejším jezdci a hlavně ve Zprávaři (srážka s motorkářem na mostě, rvačka televizních „gangů“ nebo sex jako pokleslá animovaná vsuvka jsou prostě nedosažitelné). Autoři filmu – k McKayovi a obligátnímu Willu Ferrellovi přibyl John C. Reilly – se tentokrát zaměřili více na oba hlavní charaktery a jejich vzájemnou srážku. Až dosud dominovala McKayovým komediím jedna ústřední mužská postava (zosobněná Ferrellem), na níž se soustřeďoval veškerý humor za pomoci letmo načrtnutých vedlejších protagonistů. Zde se humor rozděluje rovným dílem mezi dvě propracované postavy, což mu někdy ubírá na razanci. V gagu není rovnocenných partnerů, vždy musí být někdo slabší a prohrát. Můžeme říct, že v gagu, narozdíl od života, není přátelství možné.

Jan Křipač

Bratři z donucení (Step Brothers, USA 2008)

režie: Adam McKay

scénář: Adam McKay, Will Ferrell

kamera: Oliver Wood

hudba: Jon Brion

střih: Brent White

hrají: Will Ferrell (Brennan Huff), John C. Reilly (Dale Doback), Mary Steenburgen (Nancy Huff), Richard Jenkins (Robert Doback) a další.

Bonton, 98 min.

Letošní ročník Febiofestu (26. 3 . – 3. 4.) nabídne divákům několik stovek filmů ve 26 kategoriích. Z nich zaujme milovníka filmové historie hlavně sekce věnovaná francouzské nové vlně, v níž budou uvedeny některé méně proslulé (o to vyhraněnější) tituly klasiků (Resnaisovo Miluji tě, miluji tě, Truffautův Zelený pokoj, Godardův Weekend), stejně jako snímky režisérů, kteří zůstali trochu v jejich stínu (Doniol-Valcroze, Cavalier). Zda právem, porovnejte sami. A samozřejmě – projekce se dočká i Rivettův zásadní počin Šílená láska, dodnes na digitálním trhu nesehnatelný. K nové vlně se váže i tvorba Barbeta Schroedera, která bude ovšem představena v samostatné retrospektivě. Ze současné francouzské produkce festival promítne tři snímky kritikou oceňovaného režijního tandemu Benoît Delépine – Gustave Kervern, ale i rozporuplně přijaté novinky Philippa Garrela (Hranice úsvitu) a Jean-Clauda Brisseaua (Za dobrodružstvím). Otazníky vyvolala i Přestřelka v Palermu, natočená hlavním hostem přehlídky, Wimem Wendersem. Naopak příslibem do budoucna jsou filmy režisérů Antonia Campose (Po škole) či Kelly Reichardtové (Wendy a Lucy), zařazené do sekce Made in USA. Dění ve vzdálenějších regionech mapují Latinskoamerické a Asijské panoráma (zde kupříkladu Servis Brillante Mendozy nebo Tokijská sonáta Kiyoshi Kurosawy). Nevšední divácké zážitky slibuje Kino extrémů s radikálnější poetikou režisérů Lisandra Alonsa (Liverpool), Perea Portabelly (A před Bachem bylo ticho), Thomase Claye (Soi Cowboy), Pétera Forgácse (Vlastní smrt) ad. Více o těchto a dalších filmech na: www.febiofest.cz.

pondělí 23. března, 19.00, filmový sál FF UP

„Dle mého soudu sice Buñuel považuje lidi za idioty, ale zároveň si myslí, že život je i přesto zábavný.“

François Truffaut

Filmy z mexického období tvorby Luise jsou dnes – až na několik výjimek – prakticky neznámé a Buñuel sám se nezdráhal odsoudit většinu z nich jako chatrné a nanicovaté filmové pokusy. Přesto některé v době svého vzniku získaly mezinárodní ohlas a později se – jako například Zapomenutí – zařadily mezi Buñuelovy „velké“ a často vzpomínané filmy. Mezi ony zdařilé mexické snímky patří také Zločinný život Archibalda de la Cruz, černá tragikomedie natočená podle stejnojmenného románu Rodolfa Usigliho. Archibaldo v ní vypráví divákům příběh svého života, který byl podřízen jeho největšímu, avšak nikdy nevyplněnému snu: páchat zločin a stát se sériovým vrahem.

Buñuelův důmyslně vybudovaný a dle ryzích zákonů filmové logiky zkonstruovaný příběh o sympatickém rádoby vrahovi připomene starší snímky světové kinematografie, především filmy Alfreda Hitchcocka (Ani stín podezření), Charlieho Chaplina (Monsieur Verdoux) či Michaela Curtize (Mystery of the Wax Museum).

Podrobněji se o Zločinném životu Archibalda de la Cruz, v němž jednu z hlavních rolí ztvárnila původem česká herečka Miroslava Stern, která ovšem krátce po dokončení tohoto filmu spáchala sebevraždu, zmiňuje 10. číslo Fantomu z října 2004.

Všechny diváky (a čtenáře) na pohřební zábavu zve FANTOM.

Luis Buñuel: Zločinný život Archibalda de la Cruz (Ensayo de un crimen)

Mexiko 1955

hrají: Miroslava Stern, Ernesto Alonso, Rita Macedo, Ariadna Welter a další.

ve španělském znění s anglickými titulky, 89 min.

V pořadí druhý film amerického režiséra Gus van Santa byl natočen v okolí Portlandu, kam se režisér odstěhoval po neshodě s filmovým studiem Universal, a v nezávislé produkci společnosti Avenue vypráví příběh čtyř drogově závislých postav, které si na svoji drogu „vydělávají“ vykrádáním lékáren. Van Sant film natočil podle povídek Jamese Fogla, jenž v podstatě popsal své vlastní zážitky, a do hlavní role obsadil Matt Dillona, kterému tato role pomohla vzkřísit svou skomírající hereckou kariéru. Ve filmu se objeví i William S. Burroughs (jako Tom), později si zahraje (tentokrát ovšem již sám sebe) ve Van Santově filmu Even Cowgirls Get The Blues (1993).

Van Sant později mohl díky velkému úspěchu filmu Drugstore Cowboy natočit My Own Private Idaho (1991), tedy film, který ho definitivně vynesl na vrchol amerického nezávislého filmu.

O víkendu 13.-15. března se ve Veselí nad Moravou bude konat Seminář čínských filmů. Na programu bude průřez z této rozsáhlé asijské kinematografie: od tvorby nedávno zesnulého Xie Jina, přes první film uvedený v československé distribuci v 80. letech po dvacetiletém vakuu až po snímky současných předních filmařů Jiy Zhang-keho či Wanga Xiaoshuaie. Opomenuta nezůstane ani silná pátá generace, zastoupená Zhangem I-mouem. Zvláštní příležitostí bude východoevropská premiéra filmu Vesnická klinika doktora Maa, který získal na letošním Berlinale cenu pro nejlepší asijský film. Více na: http://www.mksveseli.cz/kino/sjf.htm.