FANTOMblog

Béla Tarr a Večer Fantomu
20. dubna, filmový sál FF UP Olomouc, 19.00
Kárhozat (Damnation/Zatracení, Maďarsko 1988)
Film, jenž stojí na počátku Tarrova obratu k estetice rozkladu filmového umění, je taktéž první Tarrovou spoluprácí s maďarským spisovatelem László Krasznahorkaiem a s kameramanem Gáborem Medvigy, který výrazně přispěl k Tarrově poetice dlouhých záběrů a pomalých jízd kamery, které ve významovém plánu často nahrazují pohled lidského vědomí na bezútěšnou realitu všedního dne. Ústředním bodem filmového příběhu se stává bar Titanik, kde zpívá o slávě snící zpěvačka (Vali Kerekes) a kde ji naslouchá a miluje ústřední postava filmu Karrer (Miklos B. Székely), jenž se různými způsoby snaží získat její lásku. Černobílé obrazy postupně načrtávají nekompromisní úpadek lidských vztahů, života i reality, která soustředěným pohledům kamery občas vyjeví své základy, spočívající v prázdném a opuštěném prostoru beze jména. Jestliže je Tarrův předchozí film (Öszi almanach/Autumn Almanac 1985) určitým završením jeho realisticky komponovaného přístupu k filmu, pak Kárhozat stojí na počátku nové Tarrovy estetiky – přístupu, jenž se později stane pro mnoho intelektuálů symbolem rozkladu moderního světa na přelomu tisíciletí.