Pobaltské kinematografie zažívají v posledních letech výrazný rozkvět, přesto se většina těchto filmů objevuje zejména v programech festivalů; i český filmový divák by je v nabídce kin zatím hledal marně, což mu ovšem přináší lákavou možnost samostatného prozkoumávání neznámých filmových končin. O zajímavé objevy pak není nouze: patřit mezi ně může i středometrážní snímek Balkon mladé litevské režisérky Giedrė Beinoriūtė (nar. 1976 ve Vilniusu).
Balkon je ve všech ohledech precizní filmovou miniaturou. Příběh první lásky dvou jedenáctiletých dětí, který je spíše osobní, nostalgickou vzpomínkou než výjimečnou událostí s výrazným dramatickým potenciálem, je odvyprávěn během pouhých osmačtyřiceti minut pomocí nenápadných, účelných prostředků: režisérka prokazuje schopnost promlouvat k divákovi prostřednictvím všímavého zachycení obyčejných okamžiků všedního života a nenásilně tak rozkrývá pozvolný zrod křehkého dětského vztahu. Přistupuje k němu s respektem a bez náznaku „dospělé“ nadřazenosti, neupírá mu důležitost, kterou měl pro oba své aktéry, ale současně celý příběh podává s lehkostí, bez sentimentální či trpké příchuti návratu do minulých let. Pro generaci nově nastupujících režisérů, do níž Giedrė Beinoriūtė patří, je minulost již uzavřenou kapitolou – žijí dnes, v postsovětské realitě, a o včerejšku, který pod sovětským režimem sami zažili, nyní otevřeně vyprávějí nebo na jeho pozadí – jak je tomu v případě Balkonu – nechávají ožívat příběhy prvních lásek.
Beinoriūtė není experimentátorkou; soustředí se především na děj a na vzájemné vztahy postav, jemně a v náznacích utvářené pomocí drobných detailů, a pro svůj příběh volí tradiční formu zpracování: nerušeně plynulý, nenápadný styl, zaměřený na pečlivé vykreslení prostředí a podtrhující nenucený herecký projev hlavních představitelů, a lineární, srozumitelné rozvíjení narace umožňuje divákovi emocionálně se přiblížit dětským hrdinům. Výrazný pak není samotný styl či narativní forma, ale „řemeslná“ zdatnost, s níž režisérka propojuje jednotlivé složky narace do čistého, celistvého filmového tvaru. Subtilní, křehký příběh nelze sdělit příliš razantními prostředky.
Směřování k redukované formě vyprávění podporuje také minimum postav – divákova pozornost je stále vázána ke dvěma hlavním hrdinům, ostatní postavy (rodiče, sourozenci) jsou upozaděny – a uzavření většiny příběhu do jednoho totožného prostoru: do dvojice bytů na sídlišti litevského maloměsta osmdesátých let, respektive jejich balkonů. Balkon má v životě obou dětí, Emilije i jejího nového souseda Rolanase (jméno dostal podle Romaina Rollanda), obzvláštní důležitost. Je místem, kterému vládnou především ony samy, kam utíkají před hněvem rodičů a kde spolu mohou nerušeně komunikovat. Zatímco byt či zahradu ovládají rodiče, balkon patří dětem a sehrává tak klíčovou roli v jejich přátelství. Toto „rozvržení sil“ výstižně ilustruje již úvodní scéna filmu: Rolanas, snad aby unikl zmatkům při stěhování do nového bytu, tráví čas na balkoně se sluchátky na uších. Emilija, jíž matka zakázala pozvat si domů kamarády, shazuje z vedlejšího balkonu i přes matčiny protesty dětem kdoule jako ovocný ohňostroj ke svým narozeninám. Spontánní vzpoura vůči rodičům se stane základem spojenectví mezi Emilijí a Rolanasem a motiv odporu vůči okolí se během filmu ještě několikrát vrátí.
Beinoriūtė se na poli filmové režie pohybuje již více než deset let, během nichž se věnovala převážně dokumentům (např. snímek Dědeček a babička /2007/ zpracovávající životní příběh režisérčiných prarodičů a kombinující původní fotografie a archivní filmový materiál s vloženými animacemi) a krátkým hraným filmům, ze kterých dosáhl Balkon největšího mezinárodního ohlasu a pro mladé litevské publikum se stal takřka kultovním. Režijní zručnost a filmařský cit Giedrė Beinoriūtė (ať už v krátkometrážní tvorbě či eventuálních celovečerních filmech) se tedy zdá být jednou z dalších nadějí pro budoucnost pobaltské kinematografie.
Balkon (Balkonas, Litva 2008)
Režie, scénář a střih: Giedrė Beinoriūtė
Kamera: Audrius Kemežys
Hudba: Indrė Stakvilė
Hrají: Elzbieta Degutytė, Karolis Savickis, Saulė Rašimaitė, Dovilė Tarvydaitė, Viktorija Kuodytė ad.
48 min.
Komentáře
Bez komentářů