FANTOMblog

blog filmového magazínu FANTOM

Cruising svobodné volby

| Aktuálně
18. 03. 2014 |

Bloggerská zkušenost mne minula (a bude míjet i nadále) a ani jiným způsobem obvykle nekomentuji, co jsem dříve napsal, tentokrát to dělám teprve podruhé, protože ohlasy, které jsem si přečetl, zasluhují odpověď. Nejprve ale malé upřesnění k raison d´être mého textu Coming out. Když jsem v debatě s třemi mými kolegy z NFA obhajoval ponechání popisku k filmu Jinak než ty a já v původní formě, argumentoval jsem tím, že přenesení diskuse za hranice naší instituce by nemuselo být ke škodě věci. Na tom jsme se rozešli, diváci Ponrepa se s popiskem mohli seznámit 12. 3., ostatním byl k dispozici zde na FANTOMblogu od 14. 3. Kdo si představuje, že já nebo Aleš Rumpel bereme věc dramaticky a emotivně, je na omylu.

 Z šesti reakcí, které se zde 15. 3. objevily, jsou tři, u nichž jsem měl největší pocit, že tomu, co ta moje „nejasná“ věta říká a proč to říká, rozumějí, podepsány lidmi, kteří svou orientaci označují hned zkraje oním nadějně znějícím slůvkem gay. (Ne-gayovi Robertovi za podporu rovněž děkuji, i když sám pojem homosexualismus nepoužívám; v každém ismu, i dobře míněném, dřímá červ teoretizování a ideologizace).

 Zmíněným třem – Lukášovi, Janovi a mému jmenovci – bych chtěl říct: nepřekvapilo mne, že existujete, ale když se z přátel jen tušených a potencionálních stanou lidi se jmény, je to vždy hezké; je pak snazší se k těm lidem obrátit a říct: Jsem jeden z vás. Kdybychom se potkali, pravděpodobně bychom zjistili, že (kromě toho, že máme zálibu ve způsobu vyjadřování, kde člověk – jak autor, tak čtenář – váží každé slovo nebo, jednodušeji: zálibu v umění číst a psát) máme dost společného v mnohém dalším, co se nám líbí nebo co nás naopak sere. Už jen pro tohle (virtuální) seznámení mi stálo za to, tu divnou větu – a pak to ostatní – napsat. A jinak … la lotta continua.

 Milan Klepikov

D

Komentáře

Bez komentářů

Napište komentář