FANTOMblog

blog filmového magazínu FANTOM

Nové Cahiers du cinéma

| Komentáře
07. 09. 2009 |

Nejvlivnější filmový časopis na světě zdá se přestál neklidné období a pomalu se začíná stabilizovat. Nejistota začala panovat v loňském roce, kdy se rozhodl dosavadní majitel, nakladatelský dům Le Monde, Cahiers du cinéma prodat. V nastalé situaci nebylo zřejmé, kdo – a jestli vůbec – časopis, který potřeboval nutné reformy k tomu, aby se dostal z finančních problémů, koupí. Naštěstí zafungovala prověřená značka a výnosná práva na stovky textů a publikací (Cahiers mají několik knižních řad), která vzbudila zájem několika solidních kupců. První pochybnosti o tom, že časopis zanikne, nebo se rozplyne v moři komerce, byly rozptýleny, když se novým majitelem stalo prestižní londýnské nakladatelství Faidon, zaměřené na kvalitní literaturu o umění.

Další potíže ovšem nastaly letos na jaře. Šéf Faidonu Richard Schlagman nebyl údajně spokojen s některými koncepčními návrhy redakce a po vzájemné neshodě odešel po březnovém čísle šéfredaktor a talentovaný kritik Emmanuel Burdeau (mimochodem Burdeau spolu s dalšími intelektuály utvořil skupinu s určitou ucelenou vizí, která patřila k zájemcům o převzetí Cahiers). Nicméně na postu ředitele redakce dále setrvával respektovaný Jean-Michel Frodon, jenž byl považován za záruku vysoké úrovně filmové kritiky. Přesto přišel na začátku července další krok do nejistoty: Frodon v editorialu letního dvojčísla oznámil, že na svém postu končí. Nastalo pár týdnů „bezvládí“, jež vyvolaly ve filmové branži otazníky o dalším směřování časopisu. Situace se uklidnila až společným tiskovým prohlášením Faidonu a Cahiers, v němž bylo oznámeno, že novým šéfredaktorem byl jmenován Stéphane Delorme a jeho zástupcem Jean-Philippe Tessé – oba dlouholetí kmenoví členové redakce a kritici s vyhraněným vkusem a vyspělým stylem psaní. Tím byla zajištěna kontinuita v zaměření Cahiers a zároveň otevřena cesta k dílčím změnám, vyplývajícím z generačně odlišného pohledu nového vedení. Sám Delorme se však k nové koncepci odmítl podrobně vyjádřit a Schlagman velkoryse prohlásil, že dává jeho týmu čas na pořádnou profilaci časopisu.

Nyní, začátkem září, už máme k dispozici první číslo, z něhož jsou alespoň některé věci patrné. Zde jsou letmé dojmy:

1) obálka – z ní shlíží na čtenáře Catarina Wallensteinová, představitelka hlavní ženské role posledního filmu Manoela de Oliveiry. Tato volba naznačuje nekompromisní odmítnutí komerčních tlaků a snahu upřednostnit ty formy kinematografie, které považuje redakce za kvalitativně hodnotnější, i když jsou divácky zcela okrajové. V posledních letech Cahiers docela často umísťovaly na obálku fotky z amerických filmů (byť v textech hůře hodnocených) nebo portréty známých francouzských herců – a prodej tím přesto příliš nepodpořily. Nyní jakoby faidonovská sázka na umění měla zvýšit kredibilitu značky.

Cahiers du cinéma

2) výběr hlavních recenzí – návaznost na tradici s malou výjimkou filmu Andrey Arnoldové, která byla dříve pro Cahiers spíše vedlejší filmařkou. Jinak redakce stejně jako v minulosti se zájmem reflektuje současné dění ve francouzské kinematografii (Audiard, Rivette, Honoré), sleduje nové trendy (Blomkamp) i exotické oblasti (Bhansali) a neskrývá své sympatie k americkému filmu (Tarantino, Bigelowová, Lee).

3) rozsáhlejší materiál (rozhovory, analýzy, reportáže) – je věnován zejména stěžejním režisérům, v tomto případě Oliveirovi a Monte Hellmanovi, který natáčí nový film. Kromě toho ale v Cahiers najdeme i dva texty o snímku – objevu, který nebyl ještě ve Francii uveden: Moon Duncana Jonese. Tedy opět upřednostnění nezávislé kinematografie s výrazným autorským hlediskem před unifikovaným mainstreamem. Tomu odpovídá i článek o webových stránkách The Auteurs (na něž Fantom odkazuje již několik měsíců).

4) ostatní rubriky – zůstává zachována rozmanitost oddílu Le Journal, v němž se referuje o festivalech, výstavách, archivech, menšinových filmových druzích (zajímavý článek, porovnávající animaci Stareviče a Templetonové), dvd atd. Sympatické je rozšíření rubriky, zaměřené na aktuální knižní tituly s filmovou tematikou.

5) redakční okruh – jedno z překvapení. Poměrně rozsáhlými a fundovanými texty přispěli dva přední francouzští režiséři. Serge Bozon píše o Hanebných panchartech a Bertrand Bonello o seriálu The Wire. Časopis, jehož redaktoři se během celé jeho existence stávali filmaři, nyní postupuje opačně a hledá své přispěvovatele mezi praktiky. Neotřelý nápad, který zatím vychází. Potěšitelný je návrat bývalého šéfredaktora Charlese Tessona, který byl kdysi „vypuzen“ při převzetí časopisu od Le Monde. Znalec Oliveirova díla i indické kinematografie napsal recenze na Výstřednosti jedné plavovlásky a Saawariyu Sanjaye Leely Bhansaliho. Z externích přispěvovatelů zůstávají Bill Krohn, píšící o dění za Oceánem, či Nicole Brenezová, která tentokrát neposlala článek o avantgardě (její pravidelná rubrika), ale vedla zmíněný rozhovor s Hellmanem. Zbývá zodpovědět jedinou otázku: kam zamířil Frodon? V nových Cahiers o něm není ani zmínky (proč?) a on sám se tuším k celé věci veřejně nevyjádřil. Jeho přítomnost ovšem v časopise chybí. Frodon byl často zastáncem podnětných filmových děl, pro které měl zbytek redakce (a kritiky obecně) většinou odsudek (naposledy Antikrist). Jeho cit pro rozpoznání umělecké jedinečnosti navzdory převládajícím názorům bude těžké nahradit.

Jan Křipač

Komentáře

Bez komentářů

Napište komentář