FANTOMblog

blog filmového magazínu FANTOM

Louise a Michel

| Kino
14. 09. 2009 | ,

Na aktuální fenomén hospodářské krize se rozhodla zareagovat francouzská režisérská dvojice Gustave Kervern a Benoît Delépine. Spíše než plačtivé sociální drama jim však jako adekvátní umělecká forma vyjádření autorského postoje vyhovuje černá komedie. Vhodnost jejich volby potvrzuje fakt, že se jim na ploše necelých dvou hodin zdařilo na příběhu dvou revoltujících outsiderů postihnout možnou prapodstatu globální ekonomicko-společenské situace, která nejvíce směřuje k bizarní grotesknosti.

Jednoduchou osu příběhu tvoří setkání hřmotné, dyslektické a zádumčivé dělnice Louise, která spolu s několika kolegyněmi právě ztratila práci v továrně v Pikardii, a nepříliš schopného nájemného zabijáka Michela. Toho si na Louisin návrh rozhořčené ženy společně najmou, aby zlikvidoval jejich šéfa, a vykonal tak pomstu na domnělém viníkovi jejich složité situace. Svérázná dvojice se postupně propracovává v touze po pomstě přes nepřehlednou hierarchii vlastníků organizací až do daňového ráje na odlehlý ostrov, kde hodlají exterminovat nejvyššího akcionáře, což se jim také společnými silami podaří.

Tvůrci ve svém sarkastickém pohledu na absurditu odlidštěného systému nadnárodních korporací, v němž se přímo úměrně zvyšujícím se finančním ziskům vytrácí elementární sociální ohleduplnost, štědře čerpají z poetiky surrealismu a anarchie. Ostatně samotný název odkazuje na osobnost francouzské učitelky, spisovatelky a především anarchistické politické aktivistky Louise Michelové, zvané též Rudá vlčice. Její silně levicově až revolučně zabarvené verše, v nichž „chudí jednou udělají z bohatých fašírku“ také podkreslují epilog příběhu. Tato žena, žijící v 19. století, ovlivnila řadu radikálně smýšlejících umělců a intelektuálů a jako inspirační zdroj slouží některým dědicům těchto myšlenek dodnes.

Louise a Michel

Několikanásobným explicitním vyobrazením dotažení jejích provokativních veršů do fyzických důsledků autoři snímku traktují postupné sbližování dvojice, která, jak se ukáže, je stejně bizarní jako jejich počínání i svět, který je obklopuje. Jedním z nejzajímavějších znaků filmu je přitom nekompromisní oddanost pravidlům žánru černěhumorné grotesky se vší její přímočarostí a záměrnou depsychologizací a důsledné odolávání kontaminaci sentimentem, byť i v zcela stopovém množství. Zároveň ale tvůrcům nečiní problémy udržovat v příběhu dvou podivínů lidský rozměr, díky čemuž se nespoutaná atmosféra snímku nemění ve sterilní společensko-politický pamflet. Přes jeho zjevný aktivismus a zdravou chuť provokovat jak konformní ekonomický establishment, tak pasivní masu „obyčejného“ lidu nebanalizuje tak sama sebe a svoje sdělení redukcí na pouhé politické prohlášení. Autoři si udržují po celou dobu nad svým příběhem nadhled a tím se vyhýbají jak schematičnosti, tak křečovitosti.

Výsledkem této směsice uvolněnosti, profesionality a autorské sebekázně je osvěžující koktejl vesměs vydařených gagů a slovních přestřelek. Osvěžující tím, jak elegantně se vyvléká z matoucí politické korektnosti a zcela osvobozeně přímo napadá to, co napadeno být má, co se vymyká z lacině populistických proklamací extrémních levicových politických uskupení a míří k obecnější problematice dekadence morálky té části společnosti, stojící na bezduchém hromadění. I když si přitom volí určité typické znaky, blížící se klišé (karikování bezcitných burziánů, řídících tok miliard telefonicky vleže u soukromého bazénu), podchycení úpadku humanity na vyšších úrovních světa byznysu, zcela do sebe uzavřeného, a tudíž nepřístupného sociální realitě, se jim daří téměř bezvýhradně.

Tvůrci také prokázali velmi dobrý odhad při obsazení protagonistů. Celému snímku suverénně vévodí robustní výkon Yolandy Moreauové v roli Louise. Díky její profesionální vyspělosti, s níž si uvědomuje, že úloha herečky nespočívá v naplňování hollywoodsky pokřiveného ideálu být především objektem popkulturního zbožňování, nýbrž v hledání adekvátního výrazu pro vyjádření autorova záměru – a pochopitelně i díky jejím enormním hereckým schopnostem – v ní tvůrci našli ideální nositelku atributů zemitého rebela s anarchoidními sklony. Její výkon je stejnou měrou poctou zmiňované ikoně revolucionářů, jako ztělesněním nespoutaných, dravých přírodních sil, které stále ještě mají moc narušovat uměle vytvořený, na vratkých základech stojící svět neprůhledných finančních toků a samoúčelných machinací. Svět hromadění beze smyslu, nesloužící ničemu než sám sobě, a tím pádem vyprázdněný a odsouzený k zániku. Zdánlivě jednoduchá zábavná hříčka o cestě dvou páriů za pomstou tak míří k základům globální mizérie pronikavěji než ambicióznější dramatické analýzy, kterým víc než co jiného hrozí utopit se v pseudosociální sebelítosti.

Kateřina Lachmanová

Louise a Michel (Louise-Michel, Francie 2008)
Scénář a režie: Gustave Kervern, Benoît Delépine
Kamera: Hugues Poulain
Hudba: Gaëtan Roussel
Střih: Stéphanie Elmadjianová
Hrají: Yolanda Moreauová (Louise Ferrandová), Bouli Lanners (Louis Pinchon), Benoît Poelvoorde (Guy), Albert Dupontel (Miro) ad.
Artcam, 94 min.

Komentáře

Bez komentářů

Napište komentář