FANTOMblog

Podivuhodný svět Andrey Arnold

Není mnoho režisérek, které by hned za své dva první celovečerní filmy získaly Cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Není tedy divu, že se britská režisérka Andrea Arnold stala pro mnoho novinářů znamenitým příslibem pro britský film a její filmy ukázkovým příkladem realistické tendence britské kinematografie. Zatímco její poslední film Fish Tank (2009) slaví úspěchy po celém světě, její filmový debut Red Road (2006) dnes figuruje na předních místech filmových žebříčků v Británii. Přitom již její krátký film Wasp (2003), který dokonce získal Cenu Akademie i ocenění na festivalu Sundance, předznamenává mnohé vzhledem k další filmové tvorbě Andrey Arnold. I když Arnold začínala jako herečka v dětské televizní show No. 73 a k režii se dostala poměrně pozdě (svůj debut natočila ve svých 45 letech), během devadesátých let napsala i prezentovala např. vlastní show pro mládež A Beetle called Derek; samotné téma rodinných vztahů ji ostatně zůstalo dodnes. I když je její dílo často chápáno v návaznosti na britský filmový realismus, její přístup k filmovému příběhu i k celkové podobě filmového díla je poněkud složitější, resp. obsahuje v sobě různorodé a často na první pohled proti realismu směřující vlivy. Leč, je-li filmový realismus definován stylem a souborem určitých „modelových“ příkladů (filmů), pak lze Andreu Arnold označit za realistickou autorku jen stěží. Vezmeme-li ale v úvahu realismus v širším kontextu (např. literárním), pak jsou její filmová díla skutečně skvělým následovníkem realistické tendence evropského umění. O vlivu nerealistické malby na realismus 19. století se toho napsalo již dost; jistá konvencionalita pojící se s přívlastkem realistický je úzce spojena s pradávnou koncepcí pravděpodobnosti, která buď imanentně či individuálně přisuzuje umění tu realistické zaměření, tu revoluční snahu přiblížit se pravé skutečnosti (existuje-li ovšem něco takového). Samotný fakt, že realismus jako označení určité příslušnosti je velmi mnohoznačný, jednotlivý významové obsahy jsou často dokonce protichůdné, evidentně filmové recenzenty, ale i odborníky příliš netrápí. Na jedné straně je tak Andrea Arnold příkladem britského realismu ve filmu, a navazuje tak na britskou novou vlnu – a svým laděním dokonce i na free cinema; na straně druhé svým inovativním přístupem k filmovému vyprávění představuje novou, čerstvou tendenci britského filmu.

Vosa – mizérie Dartfordu

Ve svém krátkém filmu, který je v současné době součástí výběru Cinema 16: European Short Films (2007), Andrea Arnold poprvé představuje své oblíbené téma neúplné rodiny, zatížené určitou ztrátou. V tomto dvaceti šesti minutovém snímku, zachycujícím v podstatě jeden den „ze života“ mladé matky (Nathalie Press) a jejich čtyř dětí a vtahujícím diváka přímo do děje, je již přítomna tendence, kterou Arnold plně rozvede ve svém filmovém debutu: zatímco kamera svým pohledem v detailech či polodetailech nepřestává sledovat hlavní postavu v mnoha úhlech pohledu, jednotlivé celky jsou komponovány tak, aby přesně zobrazily prostředí i ostatní postavy, např. matčina ex-přítele, se kterým se snaží matka aspoň na chvíli zapomenout na svou těžkou životní situaci a který jezdí ve Škodě favorit. Zápletka, spočívající v tom, že všechny čtyři děti zůstanou bez dozoru v pozdních nočních hodinách, je jen dramatickým kontrapunktem, který zaměstnává divákovu pozornost, uvyklou očekávat dějové změny. Hlavním cílem je zde zobrazit, zpřístupnit divákovi pocit úzkosti z nemožnosti změny – podobně jako ryba vplouvá nevědomky do rukou Connora ve filmu Fish Tank, i zde jednotlivé postavy narážejí na sklo – podobně jako vosa v několika záběrech – vlastní omezenosti, která jim vrací deformovaný obraz jejich stavu. V tomto úvodním díle ale nechybí odstup, symbolizovaný pozicí kamery, která ještě může hledět svým postavám do tváře, a zprostředkovávat tak divákovi „objektivní“ možnost rozhodnout se, co si bude myslet, a vtip (panenka Barbie). Později – již v Red Road – Arnold diváka o tuto možnost připraví: v intimitě pohledu bude divák marně pátrat po objektivní informaci.

Red Road – ten, kdo se dívá na toho, kdo se dívá též

Své specifické stylové prostředky plně rozvinula Arnold ve svém filmovém debutu, který tentokrát natáčela ve Skotsku, na předměstí Glasgow, na konkrétním místě Red Road Flats. Film je součástí projektu Advance Party, na kterém spolupracovaly skotská Sigma Films (Glasgow) a dánská Zentropa, spojená především se jménem Larse von Triera. Tento projekt, určený pro debutující režiséry, byl alternativou k Dogmatu a svými pravidly již v počátku narušoval tradiční představu filmového realismu (postavy putovaly z jednoho filmu do druhého, ale zachovávaly své role atd.). Arnold v podstatě zdokonalila svou zálibu v intimním pohledu na hlavní postavu – Jackie (Kate Dickie), ale striktně dodržela své předsevzetí pro tentokrát upřít divákovi objektivní pohled; proto se ve filmu díváme společně s Jackie a kamera nám nabízí minimum informací, které by nebyly spojeny s jejím pohledem. Do příběhu se tato tendence dostala v podobě zaměstnání, které Jackie vykonává – je policistkou, která denně sleduje skrze kamerový systém dění ve městě a jednotlivé obrazy a děje postupně začne spojovat s obrazy a ději vlastního života. Opětovný dramatický kontrapunkt Arnold tentokrát svěřila osvědčenému syžetu „příběh pomsty“, který opět diváka strhává k očekávané touze po „naplnění“ příběhu. V jediném okamžiku Jackie, uvyklá sledovat to, co běžný lidský pohled nezachytí – podobě jako filmová kamera v této souvislosti odkázaná na digitální médium, zahlédne postavu muže (Tony Curran), kterého již nikdy vidět neměla.

Andrea Arnold velmi citlivě volila barevné odstíny jednotlivých sekvencí, střídá úhly pohledu kamery a posouvá celek záběru hlavní postavy mimo přirozený střed obrazu, aby tím vším i mnohým dalším co nejvíce spojila pohled diváka s hlavní postavou.

Zaznívá-li ve spodním proudu realistická tendence, je realizována pouze na úrovní filmového prostředí – věže bytových jednotek vykreslují pro Andreu Arnold zamýšlený paradox: i když nabízejí svým obyvatelům úchvatný pohled na okolní město (sekvence, ve které Jackie vyhlíží z okna jednoho z horních pater je přímo citována v závěrečné sekvenci ve filmu Fish Tank), přesto svazují své obyvatele bezvýchodností jejich sociálního postavení.

Je-li podivuhodný svět Andrey Arnold filmovým realismem, pak jde zcela určitě o nový typ, neboť její cit pro detail, využití mnoha stylových prostředků a snaha po parcelovaném pohledu na hlavní postavu sbližují její dílo spíše s nerealistickými tendencemi evropského filmu.

Wasp, UK 2003

režie: Andrea Arnold

scénář: Andrea Arnold

kamera: Robbie Ryan

hrají: Nathalie Press, Danny Dyer, Jodie Mitchell, Molly Griffiths a další.

26 min.

Red Road, UK 2006

režie: Andrea Arnold

scénář: Andrea Arnold

kamera: Robbie Ryan

hrají: Katie Dickie, Tony Curran, Martin Compston, Nathalie Press a další.

113 min.